X: Jak hodnotíte teď s ročním odstupem to vaše vítězství?
Petr: My si myslíme, že ta soutěž nám dala moc, dala nám dost. Vydali jsme desku u velký firmy, jeli jsme dvě turné, velký koncerty. Jako kapelu nás to posunulo hodně. Já jsem člověk, kterej věří v normální klasickej vývoj kapely, stejně jako si to prošli Wohnouti, kteří si odjezdili mraky koncertů po klubech. Tak já si myslím, že když ta kapela za něco stojí, když je to banda kluků, který vědí, co hrajou, proč to hrajou a co tím chtěj lidem říct, tak že dřív nebo pozděj by se každá tak jako tak prosadila. Každopádně tyhle vyhledávací soutěže si myslim, že kapelám jenom pomůžou. Já jsem si dneska přečetl takovej trošku zlej článek, kterej mimochodem psali lidi z konkurenční vydavatelský společnosti. V letošním ročníku jedna kapela odstoupila, že si nestihla přečíst smlouvu a že se jí zdála moc drsná. Jo, ta smlouva je klasická smlouva pro začínající kapely u velký společnosti, ty podmínky jsou takhle nastavený, každopádně si myslím, že v tý soutěži bylo o co hrát a že je to jenom dobrý.
Bohouš: Já bych poznamenal, ta soutěž nám dala hrozně moc tím, že jsme mohli vydat to cédéčko, což říkal Petr. Ale hlavně najedou máte ty peníze na to, abyste si mohli zajít do výbornýho studia, vzít si výbornýho producenta. Udělaj vám reklamu... což normální kapele, ať může hrát sebelíp, může trvat pět, šest let - a tady ta soutěž to posune o těch pět, šest let dál. A nemusíte se zabejvat tím, že musíte opravdu objet všechny ty malinký městečka, pak objet další ty malý městečka a pak další ty malý městečka… protože ty malý městečka už něco znaj a když ty tam pojedete, tak přijde třeba 50 lidí. Takhle by třeba do nějaký vesnice, nebo do malýho města nikdy nepřišlo 50 lidí na UDG, protože to neznali. Přišli by tam 3 lidi, takhle tam přijde 50 lidí, to je pořád málo, ale furt tam jsou, protože to znaj a bavěj se. To je důležitý, co nějaká smlouva…
X: Takže vám nevadí, ani za tu cenu, že máte svoje obličeje na flaškách nápojů?
Petr: (chvilku váhá) Mně osobně to nevadí. To, že to někomu vadí, dokážu to vzít, pochopit. Já nevím, jestli to někomu vadí že je to velká nadnárodní společnost… Když tady ta společnost udělá takovou soutěž, kdy pomůže mladejm neznámejm kapelám, tak je to pro mě dobrý a je mi jedno, co je to za společnost. (rozohní se): Představ si, kdyby každá velká společnost na každej debilní prací prostředek udělala takovou soutěž, kolik by bylo novejch kapel. A co říkal Bohouš, jak to tý kapele pomůže - to vidíš, půjdeš se tady podívat na nějaký malinký stagi na jakýmkoliv festivalu a uvidíš tam hromady kapel, který stojej za poslech, jsou fantastický. Ale stejně tahle kapela, když půjde do pitomýho malýho studia a natočí tam nějakej demáč, tak to nikdy nebude mít takovej zvuk. Ale ty lidi to bohužel hodnotěj až jako finální produkt. Oni nepřemejšlej, co je všechno za tim, co je potřeba, aby vzniklo dobrý cédéčko, náklady… Oni prostě vezmou tu placku, daj ji do přehrávače a hodnotěj ten finální produkt. Takže cédéčko od špičkový kapely z nekvalitního studia vypnou a cédéčko od kapely, která je lehce průměrná s fantastickým zvukem, je pro ně dobrý…
X: Bylo v tý soutěži něco, co vás zarazilo nebo nepříjemně překvapilo?
Petr: Nepříjemně mě překvapila jedna věc, a to byla záležitost konkurence a boje kapel mezi sebou. To jsme nikdy nechápali. Nevíme, proč to bylo, ty myšlenkový pochody, který hnaly ty kapely na růných fórech tý soutěže a v kuloárech a v tisku jedna kopala do druhý. Tohle je nám cizí, to jsme nechápali. Ale člověk musí bejt rezistentní. Neznamená to, že si řekne: "tak jsme to vyhráli, tak budem mít mraky fanoušků". Je tam hrozně moc lidí, který ti to vyloženě nepřejou. Fajn, tak měli jiný favority v tý soutěži, ale nechápu jejich chování, že napíšou nějakej strašně útočnej článek a tak. Nám je to cizí a tohle je jediná věc, která mě na tý soutěži mrzí.
X: A řekly vám to ty kapely taky do očí?
Petr: Některý nám to řekly do očí. Některý jo. Některý diskuze byly vyloženě nepříjemný. Ale mám-li to říct na rovinu, byly jsme připravovaný na to, že se tohle bude dít. Je to normální trend, v tom byznyse funguje absolutní konkurence, kdy některý kapely nepřejou něco některejm jinejm, berou to jako souboj o fanoušky. Nám je to cizí a se*em na to.
X: To je zajímavý, že o tom mluvíš, protože pokud vím, tak o rok dřív tam vznikly docela přátelství mezi třeba Cocotte Minute a Post-it, který jezděj společný koncerty, takže mi přijde zvláštní, že o rok později to bylo úplně jinak.
Petr: Není. I to, že my jsme byli druhej ročník a že nám říkali zkušenosti z prvního ročníku. Každej ročník je stejnej, ale já nechci, aby sis myslela, že tam je nějaká strašná nevraživost, není to tak. A tyhle přátelství, který vznikaj, to jsou naprosto fantastický vazby mezi kapelama. To je fakt pěkný. Kapela, když začíná, tak většinou dělá výměnný koncerty. "Já tě pozvu sem, vy mě pozvete k vám." Nemá možnost zorganizovat koncert, když je ze severních Čech, někde na jihu Moravy. A ty fúze mezi kapelama jsou dobrý. Samozřejmě v tý soutěži vznikly mraky výbornejch vztahů, ale samozřejmě tam někdy vyteklo napovrch to nepřátelství. Ale těch přátelství bylo daleko víc. Ale ty nepřátelství o to víc mrzej.
X: Když jste vyhráli, přišel nějakej šok, co vás teďka všechno čeká? Nebo jak s váma někdo jednal?
Petr: Najednou nám bylo představeno mraky novejch lidí z naší společnosti a řekli nám: "tohle je člověk, kterej se bude starat o propagaci v rádiích…", "tadyten tohle…", potkali jsme se s lidma, který maj za kapelu dělat to, co jí bere hrozně moc času. Takže to si vzali lidi, který věděj, co maj dělat. Všechno s náma konzultovali a kapele zbyde čas dělat tu muziku.
Bohouš: Šok pro nás byl, já jsem čekal, že když něco takovýho vyhrajem a daj nám producenta, tak ten producent nám bude do toho kecat, co máme dělat, jak máme dělat. To ale vůbec neexistovalo. My jsme měli hotový věci, přišli jsme do studia, ty věci jsme nahráli tak, jak byly udělaný. A příjemnej šok byl v tom, že nikdo nám do ničeho vůbec nic nemluvil, což je hrozný pozitivum tý soutěže. Všichni si myslej, že když vyhraješ takovou soutěž, dostaneš se pod nějakou velkou firmu, tak ti najedou začnou diktovat: "musíš tohle, musíš tohle…" Vůbec to není pravda. Všechno, co jsme chtěli, tak jsme dělali sami. A chtěli jsme to dělat. A i ty písničky, který jsme nahráli, byly hotový v podstatě rok před tím a udělali jsme je přesně tak, jak jsme je chtěli udělat.
X: Vy jste teďka po roce zase jeli finálový koncerty. Jaký to bylo po roce vidět tu soutěž? Myslíte, že to je stejný pro ty kapely, že se to někam vyvíjí?
Petr: Tahle soutěž byla dobrá v tom, že se jely mimopražský koncerty, hlasování lidí, člověk v porotě - vox populi. Letošní ročník, koncerty s finalistama se nám líbily, bavily nás. Bavily nás i ty kapely, se kterejma jsme hráli. A Temperamentu, který to letos vyhráli, to rozhodně přejeme, myslíme si, že to je dobrá banda.
X :Vy jste natočili už tři videoklipy, tuším, že ten první ještě před vítězstvím. Kam chodíte na nápady o čem ten klip bude?
Petr: Natočili jsme tři videoklipy, z toho ten první byl takovej poloamatérskej,to jsme si dělali v podstatě v ruce, druhej nám točil Martin Benc, režisér, kterej točil třeba klip Kryštofům, ten klip si myslím, že se docela povedl. A ty nápady vycházejí z nálady a charakteru tý písničky. Martin Benc udělal scénář, kterej s náma konzultoval. A ten třetí, to je věc úplně nová (Hvězdář, pozn. redakce), to nám točil kamarád Pepa Plíhal a to je vyloženě věc tématická. Písnička o nemoci, o tom, jak byla složená a jak byla myšlená, tak jsme se snažili dát ten děj do toho klipu. Epická věc.
X: Vrátím se k desce, jak se s odstupem díváte na svoje cédéčko?
Adam: Myslím si, že jsme udělali docela hodně, dokonce bych řekl až maximum. Já jsem s tím docela spokojenej, co tam je. Vždycky nějaký nuance najdeš, na každým cédéčku. Kdokoliv udělá cédéčko a s odstupem času se na to koukne, řekne si: "tady to mohlo bejt trošičku, tady to mohlo bejt trošičku…", ale jako celek si myslím, že jsme docela spokojený. I s producentskou částí Milana Cimfeho, kterej byl úžasnej, se kterým bylo super pracovat v Sonu. I po tý naší stránce, poprvý jsme byli v takovým velkým studiu se vším, co k tomu patří a myslím, že jsme se s tím docela poprali, že jsme to stihli i v dobrým čase.
X: Máte tam dva hosty, Matěje a Richarda, jak se s nima spolupracovalo?
Adam: To bylo takový různý. S Richardem už to bylo domluvený dřív, Jugi (bubeník) ho oslovoval, něco mu dával poslechnout, Richardovi líbila písnička "Smutné a lehké", takže jsme se tak vzájemně oslovili, takže to bylo jakože předdomluvený. A Matěj, to bylo takový spontánní. Kluci z Wohnoutů v tom Sonu natáčeli ve stejnej čas jak my nějaký věci nahoře ve studiu, tak jsme řekli: "fajn, tak to zkusíme", poprosili jsme Matěje, jestli by nebyl tak hodnej a nezazpíval nám něco. Jednou jsme ho čapli, seběhnul pár schodů dolů, zazpíval a zase šel. A spokojený, příjemný, on se na to hodil, zpívá "Na Rtech". Myslím, že to tam docela sedí. Zpívá tam ještě jeden host, Jana Pečenková, vlastně tam zpívaj spolu s Matějem. Příjemný.
X: Máte určitě nápady na další desku, skládáte? Jednu novou písničku už hrajete i na koncertech. Kdy bude další deska?
Adam: Kdyby bylo jenom na nás, tak asi za hodně dlouho. (smích) Je tu něco, co bysme měli, děláme nový věci, jak je možno. Není to tak často, protože času je málo, protože pořád hrajem, takže toho času na skládání je míň. Jednu už hrajem, "Nečitelný policejní román", trošku dýl. Tři, čtyři máme rozpracovaný nový. Teď jedem na tejden na soustředění, kde se chcem věnovat čistě jenom novejm věcem, udělat nějakej materiál a nějaký základy.
X :A chcete zůstat ve svým stylu nebo do toho chcete zakomponovat nový prvky?
Petr: Kapela se vždycky nějak vyvíjí, vždycky jen tam něco novýho. Ten styl asi zůstane stejnej. Bavili jsme se o tom, jestli třeba používat nějaký elektronický samply a tak. To je věc taková otevřená, zatím jsme řekli, že zůstaneme normálně u kytar, ale vyvíjí se to pořád.
X :Je možný, že byste taky pro novou desku sáhli třeba do archivu?
Petr: Asi ne. Každá kapela, jak hraje, tak se posouvá. Do archivu sahat nebudeme, to by bylo takový vykopávání mrtvol. Nás teďka baví dělat nový věci, protože je teďka děláme, nemáme pocit, že bysme neměli invenci. Dokud to takhle bude, není potřeba šahat do archivu.
X: Zaskočili vás někdy něčím vaši fanoušci?
Petr: No, třeba dneska. Tři fanynky v první řadě, tady se rozdávaj takový karimatky u vchodu, a ony z těch karimatek vydlabaly tři velký písmena UDG a tančily s tím v první řadě, tak to mě hodně potěšilo. (smích)
Bohouš: Pavlíka zaskakujou fanynky hrozně moc. Ale určitě i nás zaskakujou hrozně moc. Minule nám jedna přinesla ručně nakreslený obrázky nás a vypadalo to fakt úžasně a teď to máme to všichni doma.
X: Texty vám píše Jugi?
Petr: No, texty píše Jugi.
X: A mluvíte mu do toho?
Petr: No, konkrétně já mu do toho mluvim (smích). Když dělám melodii zpěvu, tak potřebuju ty jeho květnatý věty usměrnit do nějaký podoby, tak se ho třeba zeptám, jestli by to šlo nějak upravit a tak. Ale jinak to píše on.
X :Chcete být slavní?
Bohouš: No jasně!
Petr: Já vždycky říkám…
Bohouš: Oprava: Já chci bejt slavnej a bohatej!
Petr: Zrovna jsem chtěl o tom mluvit, já jsem nikdy nechtěl bejt bohatej, chtěl jsem bejt slavnej. (smích)
X: Jednou Jugi pro MF Dnes řekl, že toužíte po tom, mít fotografie v dívčích magazínech, ještě pořád?
Petr: Ne, to on vždycky plácne nějakou blbost a on to myslí jako legraci, ale spousta lidí to jako legraci nepochopí a nás to stojí strašně moc sil to každýmu vysvětlovat, že jsme to tak nemysleli. Ale člověk, kterej nás zná, to nemůže myslet vážně. (smích)
X: Ale sen se splnil, ne?
Petr: Tak splnil, ale nebylo to cílený, záměrný. Nejdeme po tom, jdeme po něčem jiným. (smích)
X: A co je vaším největším snem?
Petr: Naším největším snem jsou mraky spokojenejch lidí, kterejm se líbí to, co děláme. To ti řekne asi každá kapela - krom Leoše Mareše, kterej to všechno dělá pro prachy. (smích)
X: Tak děkuji moc.
Petr: My taky děkujem.
Petr: My si myslíme, že ta soutěž nám dala moc, dala nám dost. Vydali jsme desku u velký firmy, jeli jsme dvě turné, velký koncerty. Jako kapelu nás to posunulo hodně. Já jsem člověk, kterej věří v normální klasickej vývoj kapely, stejně jako si to prošli Wohnouti, kteří si odjezdili mraky koncertů po klubech. Tak já si myslím, že když ta kapela za něco stojí, když je to banda kluků, který vědí, co hrajou, proč to hrajou a co tím chtěj lidem říct, tak že dřív nebo pozděj by se každá tak jako tak prosadila. Každopádně tyhle vyhledávací soutěže si myslim, že kapelám jenom pomůžou. Já jsem si dneska přečetl takovej trošku zlej článek, kterej mimochodem psali lidi z konkurenční vydavatelský společnosti. V letošním ročníku jedna kapela odstoupila, že si nestihla přečíst smlouvu a že se jí zdála moc drsná. Jo, ta smlouva je klasická smlouva pro začínající kapely u velký společnosti, ty podmínky jsou takhle nastavený, každopádně si myslím, že v tý soutěži bylo o co hrát a že je to jenom dobrý.
Bohouš: Já bych poznamenal, ta soutěž nám dala hrozně moc tím, že jsme mohli vydat to cédéčko, což říkal Petr. Ale hlavně najedou máte ty peníze na to, abyste si mohli zajít do výbornýho studia, vzít si výbornýho producenta. Udělaj vám reklamu... což normální kapele, ať může hrát sebelíp, může trvat pět, šest let - a tady ta soutěž to posune o těch pět, šest let dál. A nemusíte se zabejvat tím, že musíte opravdu objet všechny ty malinký městečka, pak objet další ty malý městečka a pak další ty malý městečka… protože ty malý městečka už něco znaj a když ty tam pojedete, tak přijde třeba 50 lidí. Takhle by třeba do nějaký vesnice, nebo do malýho města nikdy nepřišlo 50 lidí na UDG, protože to neznali. Přišli by tam 3 lidi, takhle tam přijde 50 lidí, to je pořád málo, ale furt tam jsou, protože to znaj a bavěj se. To je důležitý, co nějaká smlouva…
X: Takže vám nevadí, ani za tu cenu, že máte svoje obličeje na flaškách nápojů?
Petr: (chvilku váhá) Mně osobně to nevadí. To, že to někomu vadí, dokážu to vzít, pochopit. Já nevím, jestli to někomu vadí že je to velká nadnárodní společnost… Když tady ta společnost udělá takovou soutěž, kdy pomůže mladejm neznámejm kapelám, tak je to pro mě dobrý a je mi jedno, co je to za společnost. (rozohní se): Představ si, kdyby každá velká společnost na každej debilní prací prostředek udělala takovou soutěž, kolik by bylo novejch kapel. A co říkal Bohouš, jak to tý kapele pomůže - to vidíš, půjdeš se tady podívat na nějaký malinký stagi na jakýmkoliv festivalu a uvidíš tam hromady kapel, který stojej za poslech, jsou fantastický. Ale stejně tahle kapela, když půjde do pitomýho malýho studia a natočí tam nějakej demáč, tak to nikdy nebude mít takovej zvuk. Ale ty lidi to bohužel hodnotěj až jako finální produkt. Oni nepřemejšlej, co je všechno za tim, co je potřeba, aby vzniklo dobrý cédéčko, náklady… Oni prostě vezmou tu placku, daj ji do přehrávače a hodnotěj ten finální produkt. Takže cédéčko od špičkový kapely z nekvalitního studia vypnou a cédéčko od kapely, která je lehce průměrná s fantastickým zvukem, je pro ně dobrý…
X: Bylo v tý soutěži něco, co vás zarazilo nebo nepříjemně překvapilo?
Petr: Nepříjemně mě překvapila jedna věc, a to byla záležitost konkurence a boje kapel mezi sebou. To jsme nikdy nechápali. Nevíme, proč to bylo, ty myšlenkový pochody, který hnaly ty kapely na růných fórech tý soutěže a v kuloárech a v tisku jedna kopala do druhý. Tohle je nám cizí, to jsme nechápali. Ale člověk musí bejt rezistentní. Neznamená to, že si řekne: "tak jsme to vyhráli, tak budem mít mraky fanoušků". Je tam hrozně moc lidí, který ti to vyloženě nepřejou. Fajn, tak měli jiný favority v tý soutěži, ale nechápu jejich chování, že napíšou nějakej strašně útočnej článek a tak. Nám je to cizí a tohle je jediná věc, která mě na tý soutěži mrzí.
X: A řekly vám to ty kapely taky do očí?
Petr: Některý nám to řekly do očí. Některý jo. Některý diskuze byly vyloženě nepříjemný. Ale mám-li to říct na rovinu, byly jsme připravovaný na to, že se tohle bude dít. Je to normální trend, v tom byznyse funguje absolutní konkurence, kdy některý kapely nepřejou něco některejm jinejm, berou to jako souboj o fanoušky. Nám je to cizí a se*em na to.
X: To je zajímavý, že o tom mluvíš, protože pokud vím, tak o rok dřív tam vznikly docela přátelství mezi třeba Cocotte Minute a Post-it, který jezděj společný koncerty, takže mi přijde zvláštní, že o rok později to bylo úplně jinak.
Petr: Není. I to, že my jsme byli druhej ročník a že nám říkali zkušenosti z prvního ročníku. Každej ročník je stejnej, ale já nechci, aby sis myslela, že tam je nějaká strašná nevraživost, není to tak. A tyhle přátelství, který vznikaj, to jsou naprosto fantastický vazby mezi kapelama. To je fakt pěkný. Kapela, když začíná, tak většinou dělá výměnný koncerty. "Já tě pozvu sem, vy mě pozvete k vám." Nemá možnost zorganizovat koncert, když je ze severních Čech, někde na jihu Moravy. A ty fúze mezi kapelama jsou dobrý. Samozřejmě v tý soutěži vznikly mraky výbornejch vztahů, ale samozřejmě tam někdy vyteklo napovrch to nepřátelství. Ale těch přátelství bylo daleko víc. Ale ty nepřátelství o to víc mrzej.
X: Když jste vyhráli, přišel nějakej šok, co vás teďka všechno čeká? Nebo jak s váma někdo jednal?
Petr: Najednou nám bylo představeno mraky novejch lidí z naší společnosti a řekli nám: "tohle je člověk, kterej se bude starat o propagaci v rádiích…", "tadyten tohle…", potkali jsme se s lidma, který maj za kapelu dělat to, co jí bere hrozně moc času. Takže to si vzali lidi, který věděj, co maj dělat. Všechno s náma konzultovali a kapele zbyde čas dělat tu muziku.
Bohouš: Šok pro nás byl, já jsem čekal, že když něco takovýho vyhrajem a daj nám producenta, tak ten producent nám bude do toho kecat, co máme dělat, jak máme dělat. To ale vůbec neexistovalo. My jsme měli hotový věci, přišli jsme do studia, ty věci jsme nahráli tak, jak byly udělaný. A příjemnej šok byl v tom, že nikdo nám do ničeho vůbec nic nemluvil, což je hrozný pozitivum tý soutěže. Všichni si myslej, že když vyhraješ takovou soutěž, dostaneš se pod nějakou velkou firmu, tak ti najedou začnou diktovat: "musíš tohle, musíš tohle…" Vůbec to není pravda. Všechno, co jsme chtěli, tak jsme dělali sami. A chtěli jsme to dělat. A i ty písničky, který jsme nahráli, byly hotový v podstatě rok před tím a udělali jsme je přesně tak, jak jsme je chtěli udělat.
X: Vy jste teďka po roce zase jeli finálový koncerty. Jaký to bylo po roce vidět tu soutěž? Myslíte, že to je stejný pro ty kapely, že se to někam vyvíjí?
Petr: Tahle soutěž byla dobrá v tom, že se jely mimopražský koncerty, hlasování lidí, člověk v porotě - vox populi. Letošní ročník, koncerty s finalistama se nám líbily, bavily nás. Bavily nás i ty kapely, se kterejma jsme hráli. A Temperamentu, který to letos vyhráli, to rozhodně přejeme, myslíme si, že to je dobrá banda.
X :Vy jste natočili už tři videoklipy, tuším, že ten první ještě před vítězstvím. Kam chodíte na nápady o čem ten klip bude?
Petr: Natočili jsme tři videoklipy, z toho ten první byl takovej poloamatérskej,to jsme si dělali v podstatě v ruce, druhej nám točil Martin Benc, režisér, kterej točil třeba klip Kryštofům, ten klip si myslím, že se docela povedl. A ty nápady vycházejí z nálady a charakteru tý písničky. Martin Benc udělal scénář, kterej s náma konzultoval. A ten třetí, to je věc úplně nová (Hvězdář, pozn. redakce), to nám točil kamarád Pepa Plíhal a to je vyloženě věc tématická. Písnička o nemoci, o tom, jak byla složená a jak byla myšlená, tak jsme se snažili dát ten děj do toho klipu. Epická věc.
X: Vrátím se k desce, jak se s odstupem díváte na svoje cédéčko?
Adam: Myslím si, že jsme udělali docela hodně, dokonce bych řekl až maximum. Já jsem s tím docela spokojenej, co tam je. Vždycky nějaký nuance najdeš, na každým cédéčku. Kdokoliv udělá cédéčko a s odstupem času se na to koukne, řekne si: "tady to mohlo bejt trošičku, tady to mohlo bejt trošičku…", ale jako celek si myslím, že jsme docela spokojený. I s producentskou částí Milana Cimfeho, kterej byl úžasnej, se kterým bylo super pracovat v Sonu. I po tý naší stránce, poprvý jsme byli v takovým velkým studiu se vším, co k tomu patří a myslím, že jsme se s tím docela poprali, že jsme to stihli i v dobrým čase.
X: Máte tam dva hosty, Matěje a Richarda, jak se s nima spolupracovalo?
Adam: To bylo takový různý. S Richardem už to bylo domluvený dřív, Jugi (bubeník) ho oslovoval, něco mu dával poslechnout, Richardovi líbila písnička "Smutné a lehké", takže jsme se tak vzájemně oslovili, takže to bylo jakože předdomluvený. A Matěj, to bylo takový spontánní. Kluci z Wohnoutů v tom Sonu natáčeli ve stejnej čas jak my nějaký věci nahoře ve studiu, tak jsme řekli: "fajn, tak to zkusíme", poprosili jsme Matěje, jestli by nebyl tak hodnej a nezazpíval nám něco. Jednou jsme ho čapli, seběhnul pár schodů dolů, zazpíval a zase šel. A spokojený, příjemný, on se na to hodil, zpívá "Na Rtech". Myslím, že to tam docela sedí. Zpívá tam ještě jeden host, Jana Pečenková, vlastně tam zpívaj spolu s Matějem. Příjemný.
X: Máte určitě nápady na další desku, skládáte? Jednu novou písničku už hrajete i na koncertech. Kdy bude další deska?
Adam: Kdyby bylo jenom na nás, tak asi za hodně dlouho. (smích) Je tu něco, co bysme měli, děláme nový věci, jak je možno. Není to tak často, protože času je málo, protože pořád hrajem, takže toho času na skládání je míň. Jednu už hrajem, "Nečitelný policejní román", trošku dýl. Tři, čtyři máme rozpracovaný nový. Teď jedem na tejden na soustředění, kde se chcem věnovat čistě jenom novejm věcem, udělat nějakej materiál a nějaký základy.
X :A chcete zůstat ve svým stylu nebo do toho chcete zakomponovat nový prvky?
Petr: Kapela se vždycky nějak vyvíjí, vždycky jen tam něco novýho. Ten styl asi zůstane stejnej. Bavili jsme se o tom, jestli třeba používat nějaký elektronický samply a tak. To je věc taková otevřená, zatím jsme řekli, že zůstaneme normálně u kytar, ale vyvíjí se to pořád.
X :Je možný, že byste taky pro novou desku sáhli třeba do archivu?
Petr: Asi ne. Každá kapela, jak hraje, tak se posouvá. Do archivu sahat nebudeme, to by bylo takový vykopávání mrtvol. Nás teďka baví dělat nový věci, protože je teďka děláme, nemáme pocit, že bysme neměli invenci. Dokud to takhle bude, není potřeba šahat do archivu.
X: Zaskočili vás někdy něčím vaši fanoušci?
Petr: No, třeba dneska. Tři fanynky v první řadě, tady se rozdávaj takový karimatky u vchodu, a ony z těch karimatek vydlabaly tři velký písmena UDG a tančily s tím v první řadě, tak to mě hodně potěšilo. (smích)
Bohouš: Pavlíka zaskakujou fanynky hrozně moc. Ale určitě i nás zaskakujou hrozně moc. Minule nám jedna přinesla ručně nakreslený obrázky nás a vypadalo to fakt úžasně a teď to máme to všichni doma.
X: Texty vám píše Jugi?
Petr: No, texty píše Jugi.
X: A mluvíte mu do toho?
Petr: No, konkrétně já mu do toho mluvim (smích). Když dělám melodii zpěvu, tak potřebuju ty jeho květnatý věty usměrnit do nějaký podoby, tak se ho třeba zeptám, jestli by to šlo nějak upravit a tak. Ale jinak to píše on.
X :Chcete být slavní?
Bohouš: No jasně!
Petr: Já vždycky říkám…
Bohouš: Oprava: Já chci bejt slavnej a bohatej!
Petr: Zrovna jsem chtěl o tom mluvit, já jsem nikdy nechtěl bejt bohatej, chtěl jsem bejt slavnej. (smích)
X: Jednou Jugi pro MF Dnes řekl, že toužíte po tom, mít fotografie v dívčích magazínech, ještě pořád?
Petr: Ne, to on vždycky plácne nějakou blbost a on to myslí jako legraci, ale spousta lidí to jako legraci nepochopí a nás to stojí strašně moc sil to každýmu vysvětlovat, že jsme to tak nemysleli. Ale člověk, kterej nás zná, to nemůže myslet vážně. (smích)
X: Ale sen se splnil, ne?
Petr: Tak splnil, ale nebylo to cílený, záměrný. Nejdeme po tom, jdeme po něčem jiným. (smích)
X: A co je vaším největším snem?
Petr: Naším největším snem jsou mraky spokojenejch lidí, kterejm se líbí to, co děláme. To ti řekne asi každá kapela - krom Leoše Mareše, kterej to všechno dělá pro prachy. (smích)
X: Tak děkuji moc.
Petr: My taky děkujem.