close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1/2 Naším snem jsou mraky spokojenejch lidí! (20.9.05)

25. února 2008 v 20:57 |  ->>UDG
X: Hrajete rádi naživo? Baví vás to?
Petr: Hraní naživo je pro kapelu to nejlepší, co může bejt. Jasně, hraní naživo nás baví a neznám kapelu, kterou by to nebavilo. I když kapela pak dělá demáče, natáčí desky, tak to dělá proto, že tam chce přenýst něco, co cejtí naživo z koncertů.
X: Užíváte si víc koncerty klubový nebo letní festivaly?
Petr: Každý má něco. Atmosféra klubů - je to takový uzavřenější a ty lidi víc reagujou a cejtíš bližší kontakt s těma divákama. Tady na těch letních festivalech koukáš a deset metrů je první člověk a ten kontakt je tam daleko menší. Ale na druhou stranu letní festivaly mají taky svoji atmosféru, takže jak klubový vystoupení, tak festivalový má něco… mně se líbí oboje, i když možná dávám víc přednost tý klubový atmosféře.
Bohouš: Já radši hraju v klubu, protože tam je ten kontakt s lidma mnohem bližší než na festivalech. Já to znám, když jsem na festivalu, tak běhám z jednoho pódia na druhý a říkám "hele, tady to musím stihnout" a běžim tam, poslechnu, zase uteču. A když hraješ v klubu, je to osobnější. Víš, že ty lidi přišli na tebe, že nepřišli na ten festival. A je to takový mnohem lepší. Atmosféra festivalů mě moc nebere, když tam nejsem já vyloženě jako posluchač.
X: Máte ještě trému? Máte za sebou teďka hodně koncertů, fungujete taky docela dlouho…
Petr: Já mám trému čím dál tím větší (smích), až je mi z toho někdy špatně.
Adam: Často, často mu je špatně. No mně ne, Petrovi je často strašně moc špatně. A občas z toho zvrací, i to se stává. (smích)
Petr
: To neříkej! (smích)
Adam: Já trému z hraní nemám. Spíš mám trému za lidi - jestli budou lidi, jestli se jim to bude líbit a jestli to bude dobrý. Ale ze svýho hraní, to ne. Jako celek, to asi jo, aby nám to šlo všem dohromady…
Bohouš: Já bych to doplnil; Adam má vždycky tému z toho, jak to zahrajou ty ostatní. Ne, si dělám srandu… ha ha
Petr: A pak je druhej strach, jak to vezme zvukař. Na těch velkejch festivalech většinou není problém, protože ty zvukaři jsou kvalitní, na těch menších už to trošku problém je. Přijde zvukař, kterej nás vůbec nezná - je tam trošku strach, jak to bude znít ven, ale to my neovlivníme…
X: Teďka na jaře jste jeli turné s Kryštofama a s Wohnoutama, určitě to byla nová zkušenost - co si z toho nejvíc považujete, nebo co vám z toho nejvíc dalo?
Petr: Obě dvě turné, jak s kapelou Wohnout, tak s kapelou Kryštof, byly úplně fantastickej zážitek. Jednak přišly velký pódia, tak jsme si je vyzkoušeli, ohmatali. Každej koncert byl lepší a lepší, tím, jak sis zvyknul na hodně lidí, na velký sály, velký haly, velký zimní stadiony. Takže jak turné s kapelou Kryštof, tak s kapelou Wohnout - který teda bylo po klubech - to mělo taky trošku jinou atmosféru. Každá kapela je malinko jiná, my jsme měli to štěstí, že jsme mohli jet s oběma, bylo fakt nezapomenutelný, fajnový.
Bohouš: Obě dvě turné nám daly hrozně moc. Turné s Wohnoutama - Wohnouti jsou takový lidštější. Oni hrajou ty kluby a ty lidi je berou úplně jinak, prostě jsou takoví osobnější. S Kryštofem to bylo takový odměřenější, víc profesionální. Všechno načas, pynktlich, musí to bejt super, musíte si dávat bacha, kam chodíte… Kryštof je větší kapela než třeba Wohnout. Wohnouti to měli takový uvolněnější: "hele, začněte si, kdy chcete, nám je to jedno, lidi tam jsou, pohoda, bavěj se…" Víš, že když my začneme hrát, tak že ty lidi rozpaříme, to třeba i s Kryštofem, ale u těch Wohnoutů to bylo takový lehčí. Ale obojí bylo dobrý.
Petr: Jestli mám srovnat tyhle dvě turné, tak to bylo docela dobře porovnatelný na fanoušcích, který na ty jednotlivý koncerty chodili. Na Wohnoutech bylo takový punkovější publikum, na Kryštofy spontánnější a mladší.
Bohouš: Hlavně na Wohnouty nechoděj lidi, který to znaj z rádia, protože Wohnouty v rádiu nehrajou. Na to choděj opravdu lidi, který tu muziku opravdu poslouchaj a který poslouchaj Wohnouty. Kdežto na Kryštofa chodí dejme tomu třetina lidí, který to znaj opravdu jenom z rádia a znaj jenom Richarda Krajča, že něco uvádí a má dvě písničky. A na zbytek těch písniček koukaj zvláštně. Ale třeba ty zbylý dvě třetiny se bavěj dobře.
X: Taky máte za sebou nějaký hraní v cizině: Francie, Švédsko. V čem je to jiný než tady Čechy, jaký jsou zkušenosti?
Bohouš: Švédsko: ve Švédsku je to jako výjimečný, protože ve Švédsku se nehraje živě. Ve Švédsku se hraje vyloženě na playback, takže si to kapely užívaj, nestresujou se, nemaj naladěný kytary a tak, je to fakt dobrý. Ve Francii je to horší, tam jsou klauni a tak a dávaj klobásky, ale je to taky dobrý…
UDG: (smích)
Petr: Jasně, v tom Švédsku, jak se člověk nemusí moc soustředit na to hraní, tak si normálně dokáže v klidu svlíknout před lidma kalhoty (smích), nemusí držet kytaru a takový věci. Hraje tam úplně střízlivej, což někdy s těma kalhotama nejde moc dohromady… (smích) Ne, máme nějaký zkušenosti, spíš co se týče toho hraní jsme si to oťukali ve Francii, kde jsme byli asi na týdenním mini-turné. Fantasticky tam funguje ta jazyková bariéra - my zpíváme všechno česky, nemáme ani jednu písničku v angličtině a teď čeština je pro ně jazyk naprosto orientální, kterej nikdy nezvládnou. Oni nerozuměli nám, my jsme zase nerozuměli jim, protože nikdo kromě bubeníka neumí francouzsky. Takže já jsem tam v písničkách řval na lidi česky a oni reagovali, že dávali ruce do vzduchu a křičeli, a přitom vlastně vůbec nevěli, co jim vlastně říkám. A pak něco oni říkali mně a já jsem taky nerozuměl… Každopádně ty zahraniční zkušenosti byly takový, že sis říkal, že zaprvý tě tam nikdo nezná, že přicházíš před publikum, který tě nikdy neslyšelo. V Čechách se ti to nestane, vždycky to někdo slyšel a někdo to zná. Hraje se jinak, když to lidi znaj, když si zpívaj texty, když tě přivítaj s první písničkou, a hraje se jinak před lidma, který tě v životě neslyšeli. Ty reakce byly spontánní.
X: Je to větší výzva, když tě ty lidi neznaj?
Petr: No, výzva… je to, že si spíš sám říkáš, jestli ta muzika stačí, protože se tam odbourávaj texty. My jsme kapela, která má český texty a chceme, aby jim lidi rozuměli, protože si myslíme, že ty texty za něco stojej. Ale když přijedeš do Francie, tak tuhletu stránku musíš naprosto odbourat a čekáš, jestli ty lidi osloví jenom ta samotná muzika. Kdybych to hnal do extrémů, tak bych ti řekl: když přijede písničkář, kterej je vyloženě založenej na textech, do cizí země, tak je v podstatě úplně vyřízenej. Ty lidi maximálně můžou chytat jeho emoce, co z toho cítí, ale vůbec nerozumí tomu textu. Takže ten text se odbourává a visí to jenom na tý muzice a čekáš, jestli to ty lidi chytne muzikálně.
X: A jaký byly reakce?
Petr: Ty koncerty nebyly všechny stejný. Vesměs pozitivní. Záleží to i na místě, kde se hrálo, třeba jsme hráli i v klubu, kterej nebyl úplně stavěnej pro naši cílovou skupinu a tak. Ale myslím si, že tam byly fantastický koncerty, třeba tam byl nějakej irskej klub, mimochodem jedinej klub, kde se pivo dalo dostat do půllitru, jinak všude do dvojek, nebo do trojek. Tam byl naprosto fantastickej koncert. Z toho jsme tak nějak zhodnotili, že to turné celý bylo dobrý. Ten byl narvanej, strašně moc lidí a všichni moc dobře reagovali.
X: A jak jste se k tomu dostali, zařídili jste si to sami?
Petr: My jsme právě kapela, která je zvyklá, si všechny věci dělat sama, takže i tohle turné jsme si udělali sami. Bubeníkova přítelkyně jela do Francie, bubeník jel za ní, domluvil tam nějaký koncerty a my jako kapela za měsíc za ním přijeli a jeli jsme to turné.
X: Můžu se zeptat na Coca-Colu Popstar? Doufám, že vám to nevadí, že vám to ještě neleze krkem. Kdo vás do soutěže přihlásil, kdo vás k tomu dostal?
Petr: Co se týče Coca-Cola Popstar, tak my jsme se tam hlásili dva roky. Poprvý, když jsme natáčeli naše první, tenkrát jsme tomu říkali cédéčko, "Obsazeno místenkou", tak jsme ho ještě čerstvý, nezmasterovaný, jenom s takovým rychlým mixem odnesli do tý soutěže a nevyšlo to. Přihlásili jsme se druhej rok, myslím, že ta holčina se jmenovala Zuzana, napsala nám na diskuzi: "kluci, tak se přihlašte do Coca-Cola Popstar.", tak jo, odnesli jsme tam cdčko a pak to dospělo k tomu, že jsme to nakonec vyhráli. (Bohouš se dohaduje s Adamem, jak že to bylo…)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.