close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2008



Celé CD Buď a nebe ke stažení!!

25. února 2008 v 21:06 ->>UDG
1) Nad jinou hladinou - Stáhnout soubor
2) Předměstí - Stáhnout soubor
3) Mary - Ann - Stáhnout soubor
4) Nečitelný policejní román - Stáhnout soubor
5) Buď a nebe - Stáhnout soubor
6) Chimér a Kiss - Stáhnout soubor
7) Cowboy hip-hop - Stáhnout soubor
8) Kurtizána - Stáhnout soubor
9) Meli - Melo - Stáhnout soubor
10) Ganja - Stáhnout soubor
11) Amélie - Stáhnout soubor
12) Society - Stáhnout soubor
13) La Fin - Stáhnout soubor

Cowboy Hip-hop - text

25. února 2008 v 21:04 ->>UDG
Thiz one´s dedicated to our fellaz
In our bussines
Right about now, we are ready to stop
Into thiz
Relax, get shot, move up, get sharp
Listen up here we start

U baru stojí kouká výš
Jeden trik zná, řekne pojď blíž
Můžem se poznat teda spíš
jestli se mnou nevyspíš...

Pod jednou peřinou
Buď moji dceřinou
Společností
V zahradě pod fialkou
Jsem tvojí filiálkou
Největší ctností

Z frontpage na sebe smutně zírám
Jsem frontman
Nějak to nepobírám
Jsem postman
Obálky pootvírám
Vůbec nepopírám
Ve frontě
Tam příběh nezačíná
Sejmou tě
Čináči made in china
Na frontě
Mesiáš Landa zpívá
Tak do boje kluci...Go!

This colaboration was produced in da
Year 2007 we take u to heaven
Not style like Lenon
Squeeze u like lemon
Blow u like weapon
This shit happens

Pod jednou peřinou
Buď moji dceřinou
Společností
V zahradě pod fialkou
Jsem tvojí filiálkou
Největších ctností...

From the front page
Sadly staring at me
I´m front man
What more I need to B
I´am coolman with C.A.P
I´m Nuc
Featuring UDG
U want some more
Wanna check my flow
At this time
Together we ride I´m not solo
We knot u won´t switch off stereo

Amélie - text

25. února 2008 v 21:04 ->>UDG
Mám problém hledám tě očima
Mám problém hledám tě vším, co mám
Mám problém, když najdu tě
Už tě dál nehledám
Kolikrát ještě zakřičím do tmy
Kolikrát ještě uslyším, to svý

Amélie paprsek ranní
Amélie pamlsek v dlani

Ref: Amélie, Amélie
Všechno, co nesmím vzdát
Amélie, Amélie
Když Větruše svítí
Amélie, Amélie
Chci se tě dotknout, znát
Amélie, Amélie
jak těla se vpíjí

Mám problém hledám tě očima
Mám problém hledám tě vším, co mám
Mám problém, když najdu tě
Už tě dál nehledám
Kolikrát ještě zakřičím do tmy
Kolikrát ještě uslyším, to svý

Amélie, Amélie
Vždycky o kousek dál
Amélie, Amélie
Cesty se míjí
Amélie, Amélie
Chci se tě dotknout, znát
Amélie, Amélie
Jak těla se vpíjí

Na rtech - text

25. února 2008 v 21:03 ->>UDG
Mluví se mnou
uměle jemnou
řečí, co ví, že mám rád.
Ráno se líčí,
u zrcadla cvičí
to svoje umění lhát.

Provádí se mnou
magii temnou.
Nartechno dobře mísí.
Věci neznámý
maluje krásný,
baví se tím, jak visím

na rtech
na rtech
na rtech,
visím na rtech.

Všechno mi sám dáš,
nemusíš mě prosit,
všechno mi sám dáš.
nebe s oblohou,
všechno co máš, máš
na hromadu snosit,
pak sebe sám máš,
složit u nohou...

Mluvíš se mnou
uměle jemnou
řečí, co víš, že mám rád.
Ráno se líčím,
u zrcadla cvičím
to svoje umění lhát.

Provádíš se mnou
magii temnou.
Nartechno dobře mísíš.
Věci neznámý
maluju krásný,
bavím se tím, jak visíš

Na rtech.
Pourquoi tu parles?
nartechnoóó
Pourquoi tu parles?
nar-tech...

Všechno ti sám dám
nemusíš mě prosít
všechno ti sám dám
nebe s oblohou
všechno co mám, mám
na hromadu snosit
pak sebe sám mám
složit u nohou
na rtech.

Smutné a lehké - text

25. února 2008 v 21:03 ->>UDG
Je smutné a lehké škrtnout tvé jméno v seznamu, příteli
Je smutné a lehké příjmouti léno, kdesi v neznámu, víte-li
Že jsou věci nad něž není a duši nad tělo
Že jsou věci nad něž není nebo by býti nemělo
Byla to volání o pomoc, byly to záchvěvy štěstí
Byla to opravdu zvláštní noc, kdy se nespí

Je smutné a lehké škrtnout tvé jméno v seznamu, příteli
Je smutné a lehké příjmouti léno, kdesi v neznámu, víte-li
Že jsou věci nad něž není a duši nad tělo
Že jsou věci nad něž není nebo by býti nemělo
Byla to volání o pomoc, byly to záchvěvy štěstí
Byla to opravdu zvláštní noc, kdy se nespí

Byla to volání o pomoc, byly to záchvěvy štěstí
Byla to opravdu zvláštní noc, kdy se nespí

Byla to volání o pomoc, byly to záchvěvy štěstí
Byla to opravdu zvláštní noc, kdy se nespí

Byla to volání o pomoc, byly to záchvěvy štěstí
Byla to opravdu zvláštní noc, kdy se nespí

Zpěvy deště - text

25. února 2008 v 21:02 ->>UDG
Zpěvy deště,
síla poesie,
prosím ještě
ať kapka kapku bije.
Je ééé

Trochu se rozpršelo
a déšť má zvláštní moc
vymřelo město, je noc.
Prší na tvoje tělo
veselé nevesolo
deštníků marnivost.
Vždy když za okny lije
pár kapek poesie
dopadne na duši.
Špína se z oken smyje,
okap se neopije,
slunce jí vysuší.

Je po páté
tvé oči proklaté
se točí.
Je po šesté
tvé oči od deště
zpět do mých očí.
Je po sedmé
tvé oči prosebné
vše je v nich psáno.
Je po páté
tvé oči proklaté...

...je ráno.

Duše v ní - text

25. února 2008 v 21:02 ->>UDG
Řádky do látky skryté, nevyslovíte větu.
A ten kdo víno nalil, halil vás do sametu.
Řádky do látky skryté..
A ty mě možná zradíš, slza za víčky taje.
Řádky ti neprozradí nic než jen jinotaje.
A je v nich je, kam až je donesu..

Patvary duševních procesů..
Když slzy skrápí, zrcadla posledních dnů, oči pálí bolestí od odlesků..

Slzy skrápí, zrcadla posledních dnů, oči pálí bolestí od odlesků..

Mezihra Když slzy skrápí, zrcadla posledních dnů, oči pálí bolestí od odlesků..

Když slzy skrápí, zrcadla posledních dnů, oči pálí bolestí od odlesků..

Hvězdář - text

25. února 2008 v 21:01 ->>UDG
Ztrácíš se před očima, rosteš jen ve vlastím stínu.
Každá další vina, odkrývá moji vinu.
Ztrácíš se před očima, rosteš jen ve vlastím stínu.
Každá další vina, odkrývá moji vinu.

Ve vínu dávno nic nehledám,(dávno nic) nehledám.
Ve vínu dávno nic nehledám,(dávno nic) nehledám.

Jak luna zmizí s nocí v bělostnch šatech pro nemocné,
prosit je zvláštní pocit, jen ať je den, noc ne.
Jak luna zmizí s nocí v milostních šatech pro nemocné,
prosit je zvláštní pocit, jen ať je den, noc ne.

Od proseb dávno nic nečekám, (dávno nic) nečekám.
Od proseb dávno nic nečekám, (dávno nic) nečekám.

Na chodbách v blodných kruzích zářivka vyhasíná,
já ti do infuzí chci přilít trochu vína.
Na nebi jiných sluní, jak se tam asi cítíš,
s nebeskou interpukcí, jiným tulákum svítíš.

Ve vínu dávno nic nehledám,(dávno nic) nehledám.
Ve vínu dávno nic nehledám,(dávno nic) nehledám.

Jak luna zmizí s nocí v bělostnch šatech pro nemocné,
prosit je zvláštní pocit, jen ať je den, noc ne.
Jak luna zmizí s nocí v milostních šatech pro nemocné,
prosit je zvláštní pocit, jen ať je den, noc ne.

Obzor neklesne níž je ráno a ty spíš.
Od vlků odraná hvězdáře Giordána.
Obzor neklesne níž je ráno a ty spíš.
Od vlků odraná hvězdáře Giordána.
Obzor neklesne níž je ráno a ty spíš.
Od vlků odraná hvězdáře Giordána

Ostrovy - text

25. února 2008 v 21:01 ->>UDG
Z ostrovů blažených vidím obrysy
ošumtělý muž stojí tu v paruce
do úst si vládá jed na krysy
nechce mít další jizvy na ruce.

Ruku na srdce ptá se sebe
jak si žil a půjdeš rovnou do nebe
a komu si ublížil a komu zavřel dvěře
trochu moc si pil, trochu moc si pil.



Všechno se to 14x

Všechno se to nějak rychle zběhlo
šil sem věci hodně rychlou jehlou

Všechno se to nějak rychle zběhlo
šil sem věci hosně rychlou jehlou

ooooooooooooooooo

Pro tu moc si byl, trochu moc si pil
pro tu moc si žil 6x

Piloti - text

25. února 2008 v 21:00 ->>UDG
A nad
A nad
A nad
A nad tímhle (3x)

A nad, a nad, a nad..

Nad tímhle světem už hvězdy nepadaj,
to jenom letadla někam míří. (nad Paříží)
To jenom lidé se nepotkaj,
ztratí se někde nad Paříží. (někam míří)

Nad tímhle světem už hvězdy neblikaj,
to jenom piloti v práci pijou. (nad Manilou)
Motory konkordů smutně zavzlykaj,
i když jsou někde nad Manilou..

Ztraceni v iluzích
Ztraceni v inspiracích
Ztraceni v ženách
(V ženách nebo mracích!!) (2x)

Nad tímhle světem už hvězdy nepadaj,
to jenom ženy klamou tělem. (nad Bruselem)
To jenom sny se někdy nedozdaj,
ztratí se v mlze nad Bruselem. (klamou tělem)

Nad tímhle světem už hvězdy nevzplanou,
to jenom piloti zpití vínem. (nad Londýnem)
Rozervou mraky, postel nestlanou
v osobní explozi nad Londýnem..

Ztraceni v iluzích
Ztraceni v inspiracích
Ztraceni v ženách
(V ženách nebo mracích!!) (2x)

A nad tímhle
A nad tímhle
A nad tímhle světem už hvězdy nepadaj.. (2x)

Vůně - text

25. února 2008 v 21:00 ->>UDG
Sklo se zablesklo
a na dně
Jsem viděl tančit tebe
ladně
A nebe
Ta tmavomodrá tůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje

Sklo se zablesklo
a na dně
Jsem viděl tančit tebe
ladně
A nebe
Ta tmavomodrá tůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje vůně
Ty tvoje vůně

Tvý vůně už znám
Jseš královna putik
Na dně tě vídám
Znám tvůj chladnej dotyk
Tvá vůně ve mně stále zůstává

Když otvírám bar
Jseš barová kněžna
Když začíná bál
Jseš úžasně něžná
Tvá vůně ve mně stále zůstává

Dá dá dá…

Motýl - text

25. února 2008 v 20:59 ->>UDG
Muj vlastní anděl mě kazí.
Včera mi připálil, dneska mě opil.
Než jsme se oblékli, byli jsme nazí.
Z anděla se stal….motýl

Bije mě křídly,
něco mi vezme, něco dá.
Bije mě křídly,
chvíli jsem ulita.
Bije mě křídly,
chvíli ven ulítá.
Bojím se, že jsem to já…

.…motýl

Jsem motýl, nech mě tak.
Jsem motýl, nechej mě tak.
Jsem motýl, nech mě tak.
Jsem motýl, nechte mě tak.

Můj vlastní anděl je bohém,
na křídlech letadel pije a kouří.
Kvůli mne hádá se s Bohem.
Anděli, snad oči primhouříš.

Bije mě krídly,
něco mi vezme, něco dá.
Bije mě křídly,
chvíli jsem ulita.
Bije mě křídly,
najednou promění tón
Jsem to já nebo on?

…motýl

Jsem motýl, nech mě tak
Jsem motýl, nechej mě tak
Jsem motýl, nech mě tak
Jsem motýl, nechte mě tak

A já už nejsem,
už nejsem motýl mne ustřihli mí křídla.
A já už nejsem,
už nejsem motýl mne pár dní jenom zbývá.

2/2 Naším snem jsou mraky spokojenejch lidí! (20.9.05)

25. února 2008 v 20:58 ->>UDG
X: Jak hodnotíte teď s ročním odstupem to vaše vítězství?
Petr: My si myslíme, že ta soutěž nám dala moc, dala nám dost. Vydali jsme desku u velký firmy, jeli jsme dvě turné, velký koncerty. Jako kapelu nás to posunulo hodně. Já jsem člověk, kterej věří v normální klasickej vývoj kapely, stejně jako si to prošli Wohnouti, kteří si odjezdili mraky koncertů po klubech. Tak já si myslím, že když ta kapela za něco stojí, když je to banda kluků, který vědí, co hrajou, proč to hrajou a co tím chtěj lidem říct, tak že dřív nebo pozděj by se každá tak jako tak prosadila. Každopádně tyhle vyhledávací soutěže si myslim, že kapelám jenom pomůžou. Já jsem si dneska přečetl takovej trošku zlej článek, kterej mimochodem psali lidi z konkurenční vydavatelský společnosti. V letošním ročníku jedna kapela odstoupila, že si nestihla přečíst smlouvu a že se jí zdála moc drsná. Jo, ta smlouva je klasická smlouva pro začínající kapely u velký společnosti, ty podmínky jsou takhle nastavený, každopádně si myslím, že v tý soutěži bylo o co hrát a že je to jenom dobrý.
Bohouš: Já bych poznamenal, ta soutěž nám dala hrozně moc tím, že jsme mohli vydat to cédéčko, což říkal Petr. Ale hlavně najedou máte ty peníze na to, abyste si mohli zajít do výbornýho studia, vzít si výbornýho producenta. Udělaj vám reklamu... což normální kapele, ať může hrát sebelíp, může trvat pět, šest let - a tady ta soutěž to posune o těch pět, šest let dál. A nemusíte se zabejvat tím, že musíte opravdu objet všechny ty malinký městečka, pak objet další ty malý městečka a pak další ty malý městečka… protože ty malý městečka už něco znaj a když ty tam pojedete, tak přijde třeba 50 lidí. Takhle by třeba do nějaký vesnice, nebo do malýho města nikdy nepřišlo 50 lidí na UDG, protože to neznali. Přišli by tam 3 lidi, takhle tam přijde 50 lidí, to je pořád málo, ale furt tam jsou, protože to znaj a bavěj se. To je důležitý, co nějaká smlouva…
X: Takže vám nevadí, ani za tu cenu, že máte svoje obličeje na flaškách nápojů?
Petr: (chvilku váhá) Mně osobně to nevadí. To, že to někomu vadí, dokážu to vzít, pochopit. Já nevím, jestli to někomu vadí že je to velká nadnárodní společnost… Když tady ta společnost udělá takovou soutěž, kdy pomůže mladejm neznámejm kapelám, tak je to pro mě dobrý a je mi jedno, co je to za společnost. (rozohní se): Představ si, kdyby každá velká společnost na každej debilní prací prostředek udělala takovou soutěž, kolik by bylo novejch kapel. A co říkal Bohouš, jak to tý kapele pomůže - to vidíš, půjdeš se tady podívat na nějaký malinký stagi na jakýmkoliv festivalu a uvidíš tam hromady kapel, který stojej za poslech, jsou fantastický. Ale stejně tahle kapela, když půjde do pitomýho malýho studia a natočí tam nějakej demáč, tak to nikdy nebude mít takovej zvuk. Ale ty lidi to bohužel hodnotěj až jako finální produkt. Oni nepřemejšlej, co je všechno za tim, co je potřeba, aby vzniklo dobrý cédéčko, náklady… Oni prostě vezmou tu placku, daj ji do přehrávače a hodnotěj ten finální produkt. Takže cédéčko od špičkový kapely z nekvalitního studia vypnou a cédéčko od kapely, která je lehce průměrná s fantastickým zvukem, je pro ně dobrý…
X: Bylo v tý soutěži něco, co vás zarazilo nebo nepříjemně překvapilo?
Petr: Nepříjemně mě překvapila jedna věc, a to byla záležitost konkurence a boje kapel mezi sebou. To jsme nikdy nechápali. Nevíme, proč to bylo, ty myšlenkový pochody, který hnaly ty kapely na růných fórech tý soutěže a v kuloárech a v tisku jedna kopala do druhý. Tohle je nám cizí, to jsme nechápali. Ale člověk musí bejt rezistentní. Neznamená to, že si řekne: "tak jsme to vyhráli, tak budem mít mraky fanoušků". Je tam hrozně moc lidí, který ti to vyloženě nepřejou. Fajn, tak měli jiný favority v tý soutěži, ale nechápu jejich chování, že napíšou nějakej strašně útočnej článek a tak. Nám je to cizí a tohle je jediná věc, která mě na tý soutěži mrzí.
X: A řekly vám to ty kapely taky do očí?
Petr: Některý nám to řekly do očí. Některý jo. Některý diskuze byly vyloženě nepříjemný. Ale mám-li to říct na rovinu, byly jsme připravovaný na to, že se tohle bude dít. Je to normální trend, v tom byznyse funguje absolutní konkurence, kdy některý kapely nepřejou něco některejm jinejm, berou to jako souboj o fanoušky. Nám je to cizí a se*em na to.
X: To je zajímavý, že o tom mluvíš, protože pokud vím, tak o rok dřív tam vznikly docela přátelství mezi třeba Cocotte Minute a Post-it, který jezděj společný koncerty, takže mi přijde zvláštní, že o rok později to bylo úplně jinak.
Petr: Není. I to, že my jsme byli druhej ročník a že nám říkali zkušenosti z prvního ročníku. Každej ročník je stejnej, ale já nechci, aby sis myslela, že tam je nějaká strašná nevraživost, není to tak. A tyhle přátelství, který vznikaj, to jsou naprosto fantastický vazby mezi kapelama. To je fakt pěkný. Kapela, když začíná, tak většinou dělá výměnný koncerty. "Já tě pozvu sem, vy mě pozvete k vám." Nemá možnost zorganizovat koncert, když je ze severních Čech, někde na jihu Moravy. A ty fúze mezi kapelama jsou dobrý. Samozřejmě v tý soutěži vznikly mraky výbornejch vztahů, ale samozřejmě tam někdy vyteklo napovrch to nepřátelství. Ale těch přátelství bylo daleko víc. Ale ty nepřátelství o to víc mrzej.
X: Když jste vyhráli, přišel nějakej šok, co vás teďka všechno čeká? Nebo jak s váma někdo jednal?
Petr: Najednou nám bylo představeno mraky novejch lidí z naší společnosti a řekli nám: "tohle je člověk, kterej se bude starat o propagaci v rádiích…", "tadyten tohle…", potkali jsme se s lidma, který maj za kapelu dělat to, co jí bere hrozně moc času. Takže to si vzali lidi, který věděj, co maj dělat. Všechno s náma konzultovali a kapele zbyde čas dělat tu muziku.
Bohouš
: Šok pro nás byl, já jsem čekal, že když něco takovýho vyhrajem a daj nám producenta, tak ten producent nám bude do toho kecat, co máme dělat, jak máme dělat. To ale vůbec neexistovalo. My jsme měli hotový věci, přišli jsme do studia, ty věci jsme nahráli tak, jak byly udělaný. A příjemnej šok byl v tom, že nikdo nám do ničeho vůbec nic nemluvil, což je hrozný pozitivum tý soutěže. Všichni si myslej, že když vyhraješ takovou soutěž, dostaneš se pod nějakou velkou firmu, tak ti najedou začnou diktovat: "musíš tohle, musíš tohle…" Vůbec to není pravda. Všechno, co jsme chtěli, tak jsme dělali sami. A chtěli jsme to dělat. A i ty písničky, který jsme nahráli, byly hotový v podstatě rok před tím a udělali jsme je přesně tak, jak jsme je chtěli udělat.
X: Vy jste teďka po roce zase jeli finálový koncerty. Jaký to bylo po roce vidět tu soutěž? Myslíte, že to je stejný pro ty kapely, že se to někam vyvíjí?
Petr: Tahle soutěž byla dobrá v tom, že se jely mimopražský koncerty, hlasování lidí, člověk v porotě - vox populi. Letošní ročník, koncerty s finalistama se nám líbily, bavily nás. Bavily nás i ty kapely, se kterejma jsme hráli. A Temperamentu, který to letos vyhráli, to rozhodně přejeme, myslíme si, že to je dobrá banda.
X :Vy jste natočili už tři videoklipy, tuším, že ten první ještě před vítězstvím. Kam chodíte na nápady o čem ten klip bude?
Petr: Natočili jsme tři videoklipy, z toho ten první byl takovej poloamatérskej,to jsme si dělali v podstatě v ruce, druhej nám točil Martin Benc, režisér, kterej točil třeba klip Kryštofům, ten klip si myslím, že se docela povedl. A ty nápady vycházejí z nálady a charakteru tý písničky. Martin Benc udělal scénář, kterej s náma konzultoval. A ten třetí, to je věc úplně nová (Hvězdář, pozn. redakce), to nám točil kamarád Pepa Plíhal a to je vyloženě věc tématická. Písnička o nemoci, o tom, jak byla složená a jak byla myšlená, tak jsme se snažili dát ten děj do toho klipu. Epická věc.
X: Vrátím se k desce, jak se s odstupem díváte na svoje cédéčko?
Adam
: Myslím si, že jsme udělali docela hodně, dokonce bych řekl až maximum. Já jsem s tím docela spokojenej, co tam je. Vždycky nějaký nuance najdeš, na každým cédéčku. Kdokoliv udělá cédéčko a s odstupem času se na to koukne, řekne si: "tady to mohlo bejt trošičku, tady to mohlo bejt trošičku…", ale jako celek si myslím, že jsme docela spokojený. I s producentskou částí Milana Cimfeho, kterej byl úžasnej, se kterým bylo super pracovat v Sonu. I po tý naší stránce, poprvý jsme byli v takovým velkým studiu se vším, co k tomu patří a myslím, že jsme se s tím docela poprali, že jsme to stihli i v dobrým čase.
X: Máte tam dva hosty, Matěje a Richarda, jak se s nima spolupracovalo?
Adam: To bylo takový různý. S Richardem už to bylo domluvený dřív, Jugi (bubeník) ho oslovoval, něco mu dával poslechnout, Richardovi líbila písnička "Smutné a lehké", takže jsme se tak vzájemně oslovili, takže to bylo jakože předdomluvený. A Matěj, to bylo takový spontánní. Kluci z Wohnoutů v tom Sonu natáčeli ve stejnej čas jak my nějaký věci nahoře ve studiu, tak jsme řekli: "fajn, tak to zkusíme", poprosili jsme Matěje, jestli by nebyl tak hodnej a nezazpíval nám něco. Jednou jsme ho čapli, seběhnul pár schodů dolů, zazpíval a zase šel. A spokojený, příjemný, on se na to hodil, zpívá "Na Rtech". Myslím, že to tam docela sedí. Zpívá tam ještě jeden host, Jana Pečenková, vlastně tam zpívaj spolu s Matějem. Příjemný.
X: Máte určitě nápady na další desku, skládáte? Jednu novou písničku už hrajete i na koncertech. Kdy bude další deska?
Adam: Kdyby bylo jenom na nás, tak asi za hodně dlouho. (smích) Je tu něco, co bysme měli, děláme nový věci, jak je možno. Není to tak často, protože času je málo, protože pořád hrajem, takže toho času na skládání je míň. Jednu už hrajem, "Nečitelný policejní román", trošku dýl. Tři, čtyři máme rozpracovaný nový. Teď jedem na tejden na soustředění, kde se chcem věnovat čistě jenom novejm věcem, udělat nějakej materiál a nějaký základy.
X :A chcete zůstat ve svým stylu nebo do toho chcete zakomponovat nový prvky?
Petr: Kapela se vždycky nějak vyvíjí, vždycky jen tam něco novýho. Ten styl asi zůstane stejnej. Bavili jsme se o tom, jestli třeba používat nějaký elektronický samply a tak. To je věc taková otevřená, zatím jsme řekli, že zůstaneme normálně u kytar, ale vyvíjí se to pořád.
X :Je možný, že byste taky pro novou desku sáhli třeba do archivu?
Petr: Asi ne. Každá kapela, jak hraje, tak se posouvá. Do archivu sahat nebudeme, to by bylo takový vykopávání mrtvol. Nás teďka baví dělat nový věci, protože je teďka děláme, nemáme pocit, že bysme neměli invenci. Dokud to takhle bude, není potřeba šahat do archivu.
X: Zaskočili vás někdy něčím vaši fanoušci?
Petr: No, třeba dneska. Tři fanynky v první řadě, tady se rozdávaj takový karimatky u vchodu, a ony z těch karimatek vydlabaly tři velký písmena UDG a tančily s tím v první řadě, tak to mě hodně potěšilo. (smích)
Bohouš: Pavlíka zaskakujou fanynky hrozně moc. Ale určitě i nás zaskakujou hrozně moc. Minule nám jedna přinesla ručně nakreslený obrázky nás a vypadalo to fakt úžasně a teď to máme to všichni doma.
X: Texty vám píše Jugi?
Petr: No, texty píše Jugi.
X: A mluvíte mu do toho?
Petr: No, konkrétně já mu do toho mluvim (smích). Když dělám melodii zpěvu, tak potřebuju ty jeho květnatý věty usměrnit do nějaký podoby, tak se ho třeba zeptám, jestli by to šlo nějak upravit a tak. Ale jinak to píše on.
X :Chcete být slavní?
Bohouš: No jasně!
Petr: Já vždycky říkám…
Bohouš: Oprava: Já chci bejt slavnej a bohatej!
Petr: Zrovna jsem chtěl o tom mluvit, já jsem nikdy nechtěl bejt bohatej, chtěl jsem bejt slavnej. (smích)
X: Jednou Jugi pro MF Dnes řekl, že toužíte po tom, mít fotografie v dívčích magazínech, ještě pořád?
Petr: Ne, to on vždycky plácne nějakou blbost a on to myslí jako legraci, ale spousta lidí to jako legraci nepochopí a nás to stojí strašně moc sil to každýmu vysvětlovat, že jsme to tak nemysleli. Ale člověk, kterej nás zná, to nemůže myslet vážně. (smích)
X: Ale sen se splnil, ne?
Petr: Tak splnil, ale nebylo to cílený, záměrný. Nejdeme po tom, jdeme po něčem jiným. (smích)
X: A co je vaším největším snem?
Petr: Naším největším snem jsou mraky spokojenejch lidí, kterejm se líbí to, co děláme. To ti řekne asi každá kapela - krom Leoše Mareše, kterej to všechno dělá pro prachy. (smích)
X: Tak děkuji moc.
Petr: My taky děkujem.

1/2 Naším snem jsou mraky spokojenejch lidí! (20.9.05)

25. února 2008 v 20:57 ->>UDG
X: Hrajete rádi naživo? Baví vás to?
Petr: Hraní naživo je pro kapelu to nejlepší, co může bejt. Jasně, hraní naživo nás baví a neznám kapelu, kterou by to nebavilo. I když kapela pak dělá demáče, natáčí desky, tak to dělá proto, že tam chce přenýst něco, co cejtí naživo z koncertů.
X: Užíváte si víc koncerty klubový nebo letní festivaly?
Petr: Každý má něco. Atmosféra klubů - je to takový uzavřenější a ty lidi víc reagujou a cejtíš bližší kontakt s těma divákama. Tady na těch letních festivalech koukáš a deset metrů je první člověk a ten kontakt je tam daleko menší. Ale na druhou stranu letní festivaly mají taky svoji atmosféru, takže jak klubový vystoupení, tak festivalový má něco… mně se líbí oboje, i když možná dávám víc přednost tý klubový atmosféře.
Bohouš: Já radši hraju v klubu, protože tam je ten kontakt s lidma mnohem bližší než na festivalech. Já to znám, když jsem na festivalu, tak běhám z jednoho pódia na druhý a říkám "hele, tady to musím stihnout" a běžim tam, poslechnu, zase uteču. A když hraješ v klubu, je to osobnější. Víš, že ty lidi přišli na tebe, že nepřišli na ten festival. A je to takový mnohem lepší. Atmosféra festivalů mě moc nebere, když tam nejsem já vyloženě jako posluchač.
X: Máte ještě trému? Máte za sebou teďka hodně koncertů, fungujete taky docela dlouho…
Petr: Já mám trému čím dál tím větší (smích), až je mi z toho někdy špatně.
Adam: Často, často mu je špatně. No mně ne, Petrovi je často strašně moc špatně. A občas z toho zvrací, i to se stává. (smích)
Petr
: To neříkej! (smích)
Adam: Já trému z hraní nemám. Spíš mám trému za lidi - jestli budou lidi, jestli se jim to bude líbit a jestli to bude dobrý. Ale ze svýho hraní, to ne. Jako celek, to asi jo, aby nám to šlo všem dohromady…
Bohouš: Já bych to doplnil; Adam má vždycky tému z toho, jak to zahrajou ty ostatní. Ne, si dělám srandu… ha ha
Petr: A pak je druhej strach, jak to vezme zvukař. Na těch velkejch festivalech většinou není problém, protože ty zvukaři jsou kvalitní, na těch menších už to trošku problém je. Přijde zvukař, kterej nás vůbec nezná - je tam trošku strach, jak to bude znít ven, ale to my neovlivníme…
X: Teďka na jaře jste jeli turné s Kryštofama a s Wohnoutama, určitě to byla nová zkušenost - co si z toho nejvíc považujete, nebo co vám z toho nejvíc dalo?
Petr: Obě dvě turné, jak s kapelou Wohnout, tak s kapelou Kryštof, byly úplně fantastickej zážitek. Jednak přišly velký pódia, tak jsme si je vyzkoušeli, ohmatali. Každej koncert byl lepší a lepší, tím, jak sis zvyknul na hodně lidí, na velký sály, velký haly, velký zimní stadiony. Takže jak turné s kapelou Kryštof, tak s kapelou Wohnout - který teda bylo po klubech - to mělo taky trošku jinou atmosféru. Každá kapela je malinko jiná, my jsme měli to štěstí, že jsme mohli jet s oběma, bylo fakt nezapomenutelný, fajnový.
Bohouš: Obě dvě turné nám daly hrozně moc. Turné s Wohnoutama - Wohnouti jsou takový lidštější. Oni hrajou ty kluby a ty lidi je berou úplně jinak, prostě jsou takoví osobnější. S Kryštofem to bylo takový odměřenější, víc profesionální. Všechno načas, pynktlich, musí to bejt super, musíte si dávat bacha, kam chodíte… Kryštof je větší kapela než třeba Wohnout. Wohnouti to měli takový uvolněnější: "hele, začněte si, kdy chcete, nám je to jedno, lidi tam jsou, pohoda, bavěj se…" Víš, že když my začneme hrát, tak že ty lidi rozpaříme, to třeba i s Kryštofem, ale u těch Wohnoutů to bylo takový lehčí. Ale obojí bylo dobrý.
Petr: Jestli mám srovnat tyhle dvě turné, tak to bylo docela dobře porovnatelný na fanoušcích, který na ty jednotlivý koncerty chodili. Na Wohnoutech bylo takový punkovější publikum, na Kryštofy spontánnější a mladší.
Bohouš: Hlavně na Wohnouty nechoděj lidi, který to znaj z rádia, protože Wohnouty v rádiu nehrajou. Na to choděj opravdu lidi, který tu muziku opravdu poslouchaj a který poslouchaj Wohnouty. Kdežto na Kryštofa chodí dejme tomu třetina lidí, který to znaj opravdu jenom z rádia a znaj jenom Richarda Krajča, že něco uvádí a má dvě písničky. A na zbytek těch písniček koukaj zvláštně. Ale třeba ty zbylý dvě třetiny se bavěj dobře.
X: Taky máte za sebou nějaký hraní v cizině: Francie, Švédsko. V čem je to jiný než tady Čechy, jaký jsou zkušenosti?
Bohouš: Švédsko: ve Švédsku je to jako výjimečný, protože ve Švédsku se nehraje živě. Ve Švédsku se hraje vyloženě na playback, takže si to kapely užívaj, nestresujou se, nemaj naladěný kytary a tak, je to fakt dobrý. Ve Francii je to horší, tam jsou klauni a tak a dávaj klobásky, ale je to taky dobrý…
UDG: (smích)
Petr: Jasně, v tom Švédsku, jak se člověk nemusí moc soustředit na to hraní, tak si normálně dokáže v klidu svlíknout před lidma kalhoty (smích), nemusí držet kytaru a takový věci. Hraje tam úplně střízlivej, což někdy s těma kalhotama nejde moc dohromady… (smích) Ne, máme nějaký zkušenosti, spíš co se týče toho hraní jsme si to oťukali ve Francii, kde jsme byli asi na týdenním mini-turné. Fantasticky tam funguje ta jazyková bariéra - my zpíváme všechno česky, nemáme ani jednu písničku v angličtině a teď čeština je pro ně jazyk naprosto orientální, kterej nikdy nezvládnou. Oni nerozuměli nám, my jsme zase nerozuměli jim, protože nikdo kromě bubeníka neumí francouzsky. Takže já jsem tam v písničkách řval na lidi česky a oni reagovali, že dávali ruce do vzduchu a křičeli, a přitom vlastně vůbec nevěli, co jim vlastně říkám. A pak něco oni říkali mně a já jsem taky nerozuměl… Každopádně ty zahraniční zkušenosti byly takový, že sis říkal, že zaprvý tě tam nikdo nezná, že přicházíš před publikum, který tě nikdy neslyšelo. V Čechách se ti to nestane, vždycky to někdo slyšel a někdo to zná. Hraje se jinak, když to lidi znaj, když si zpívaj texty, když tě přivítaj s první písničkou, a hraje se jinak před lidma, který tě v životě neslyšeli. Ty reakce byly spontánní.
X: Je to větší výzva, když tě ty lidi neznaj?
Petr: No, výzva… je to, že si spíš sám říkáš, jestli ta muzika stačí, protože se tam odbourávaj texty. My jsme kapela, která má český texty a chceme, aby jim lidi rozuměli, protože si myslíme, že ty texty za něco stojej. Ale když přijedeš do Francie, tak tuhletu stránku musíš naprosto odbourat a čekáš, jestli ty lidi osloví jenom ta samotná muzika. Kdybych to hnal do extrémů, tak bych ti řekl: když přijede písničkář, kterej je vyloženě založenej na textech, do cizí země, tak je v podstatě úplně vyřízenej. Ty lidi maximálně můžou chytat jeho emoce, co z toho cítí, ale vůbec nerozumí tomu textu. Takže ten text se odbourává a visí to jenom na tý muzice a čekáš, jestli to ty lidi chytne muzikálně.
X: A jaký byly reakce?
Petr: Ty koncerty nebyly všechny stejný. Vesměs pozitivní. Záleží to i na místě, kde se hrálo, třeba jsme hráli i v klubu, kterej nebyl úplně stavěnej pro naši cílovou skupinu a tak. Ale myslím si, že tam byly fantastický koncerty, třeba tam byl nějakej irskej klub, mimochodem jedinej klub, kde se pivo dalo dostat do půllitru, jinak všude do dvojek, nebo do trojek. Tam byl naprosto fantastickej koncert. Z toho jsme tak nějak zhodnotili, že to turné celý bylo dobrý. Ten byl narvanej, strašně moc lidí a všichni moc dobře reagovali.
X: A jak jste se k tomu dostali, zařídili jste si to sami?
Petr: My jsme právě kapela, která je zvyklá, si všechny věci dělat sama, takže i tohle turné jsme si udělali sami. Bubeníkova přítelkyně jela do Francie, bubeník jel za ní, domluvil tam nějaký koncerty a my jako kapela za měsíc za ním přijeli a jeli jsme to turné.
X: Můžu se zeptat na Coca-Colu Popstar? Doufám, že vám to nevadí, že vám to ještě neleze krkem. Kdo vás do soutěže přihlásil, kdo vás k tomu dostal?
Petr: Co se týče Coca-Cola Popstar, tak my jsme se tam hlásili dva roky. Poprvý, když jsme natáčeli naše první, tenkrát jsme tomu říkali cédéčko, "Obsazeno místenkou", tak jsme ho ještě čerstvý, nezmasterovaný, jenom s takovým rychlým mixem odnesli do tý soutěže a nevyšlo to. Přihlásili jsme se druhej rok, myslím, že ta holčina se jmenovala Zuzana, napsala nám na diskuzi: "kluci, tak se přihlašte do Coca-Cola Popstar.", tak jo, odnesli jsme tam cdčko a pak to dospělo k tomu, že jsme to nakonec vyhráli. (Bohouš se dohaduje s Adamem, jak že to bylo…)

Rozhovor

25. února 2008 v 20:57 ->>UDG
"Buď a nebe" pokračuje v cestě, kterou jste naznačili první deskou. Snad je jako celek o něco rychlejší, možná rockovější, ale žádná zásadní změna nenastala. Je to český bigbít se ságem a poměrně poetickými texty. Jaké máte vlastně ambice? Stačí vám odpolední časy na fesťácích, nebo máte chuť jít někam dál?
Roskilde 21:00 hlavní scéna - níž nekoukáme. Kapely by se podle nás měly představit domácímu publiku a pak teprve koukat přes plot. Nás ježdění po českých klubech baví. Stejně tak nás baví festivaly a jejich atmosféra, která samozřejmě graduje s večerním atraktivnějším časem, který dovolí světelnou show a podobné legrácky. Tam bych nás chtěl vidět.
O druhém albu se říká, že bývá zlomové a ukazuje pravdu. Na debut se prý střádá materiál několik let, kdežto do "dvojky" se už nejde s pytlem písní v zásobě. Jak jste se s tím vypořádali?
Mezi první a druhou deskou uplynuly téměř dva roky. Za tu dobu nás třináctkrát navštívila múza a vznikly písničky na desku "Buď a nebe". Myslím, že bude znát, kam se kapela za dva roky posunula. Klišé o zrádnosti druhé desky známe a doufáme, že se nás nebude týkat, protože jsme do ní dali vše, co jsme během těch dvou let zažili.
Na "Ztraceni v inspiracích" jste měli jako hosta Matěje Homolu, na novince pak slyšíme jeho bráchu Honzu. Jste s Wohnouty kámoši nebo je to jen náhoda a jejich "pološepot polozpěv" se vám prostě líbí?
Obě možnosti jsou správně. Navíc mám taky v kapele bráchu a každý ví, že bráchové mezi sebou ve strašnejch nesmyslech neustále soupeří, tak je určitě dobře, že hostováním Honzy v písni "Cowboy hip hop" se srovnalo skóre mezi "W" bráchama na jedna jedna. Děkujeme oběma a prosíme Duo Egon, ať se připraví, protože je nejspíš oslovíme pro třetí desku... To byl vtip. Ale dobrej, asi si ho necháme projít hlavou.
Dbáte nějak zvlášť na image kapely? Snažíte se nějak stylizovat?
To ne, každej z nás se na koncert oblíká v podstatě jako v civilu. Snažíme se bejt přirozený, když nás potkáš po koncertě na baru, tak abys nás poznal. Myslíme, že v každém je tak trochu narcis, a je jasný, že se chceme líbit. Přirozenost je ale přirozenost. Jednou jsme se na focení tak "vystajlovali", že se na ty fotky nedalo koukat. Podruhé už jsme byli o dost střízlivější a malovátka odložili. Byla ale alespoň legrace, a tak to má být.
Součástí propagace nového alba je koncertní šňůra. Znamená to pro vás týdny plné večírků až do rána, nebo jste spíš hodní a spořádaní kluci?
Nevím, kdo paří nejvíc, to se asi nedá porovnat, ale Adam určitě nejmíň. Když se nespí na hotelu, tak na sebe vezme občas i řízení. Je pravda, že se po koncertech rádi zdržíme a něco popijeme, setkáváme se s fanoušky a tak, ale myslím, že mezi mladejma kapelama nejsme v tomhle výjimky. Vypsaná fiXa o nás řekla, že jsme výborná kapela, protože přijíždíme na akce první a odjíždíme poslední. Po tom koncertě je to vždycky příjemný, takže dokud nezačnem fotrovatět, tak na těch barech budem.
Když se podíváte zpětně na soutěž Coca-Cola PopStar, jste rádi, že jste se jí zúčastnili? Věříte tomu, že byste se prosadili i bez ní?
Určitě ano, ta soutěž nám pomohla, takže účast v ní byla určitě přínosem. Každopádně nálepka "Vítěz Coca-Cola PopStar" se s časem odloupne a to je dobře. Jako kapela jsme hráli stejně před i po vítězství a jediná správná cesta, jak se dostat mezi lidi, je hrát, jezdit do všech koutů a bavit fanoušky. Je pravda, že díky soutěži jsme vydali první a teď vlastně i druhou desku, a tím vyhnuli se obcházení gramofirem s demáčema a dalšímu čekání. Takže jsme za to určitě vděčný.
Loni jste jako stálého člena přibrali nového kytaristu - Francouze Kondrackiho. Umí česky? A přispěl i on nějakými nápady na novinku? Je poslední track "La Fin" jeho dílo?
Nejsme kapela, která by měla nějakého absolutního lídra, který říká, co a jak se bude hrát. Každý z nás má možnost písničky ovlivňovat. Proto je jasný, že vliv Guillaumma je patrný. Česky umí dost legračně. Základní fráze potřebný pro přežití v Praze zná, takže se určitě neztratí.
Máte nějakou představu, jaká sorta lidí vás poslouchá? Jsou to spíš holky krátce po pubertě nebo třeba kluci vašeho věku?
Představu si uděláš podle lidí, co choděj na koncerty. Je to jak kdy, třeba v Ústí na nás chodí publikum v našem věku. Lidi, co nás poslouchaj od začátků, a k nim se přidávaj novější fanoušci. Je fakt, že na nás chodí víc holek než kluků, ale to platí snad u všech kapel na světě. Snad ale ten rozdíl není zas tak velkej. Většina písniček je o holkách a kdyby na nás holky nechodily, tak zas by se klukům hůř zpívalo "Hraju si divadlo, jako bys tu byla..."
Máte za sebou mnoho koncertů, jaký byl váš nejotřesnější koncertní zážitek?
Jsou koncerty dobrý a jsou koncerty slabší. Pamatuju si jeden zážitek, kdy nás po pěti minutách majitelka objektu vypnula s tím, že je to strašně nahlas a jestli bychom nemohli hrát na desetinový výkon. Ta ženská vůbec netušila, co to je rocková muzika. Tak jsme udělali bordel na nástroje, který nepotřebovaly šťávu, kterou nám odpojili. A vrátili jsme lidem vstupný. Něco se nám dokonce vrátilo se slovy "Kluci, vemte si to, takovou show jsem v životě nezažil."
Občas mi některé vaše texty poetikou a slovosledem připomínají vyjadřování Richarda Krajča. Je to snad jen moje paranoia?
Jo, je to paranoia. (smích) Jugi je autorem textů od začátku a tehdy jsme Richarda ani jeho texty opravdu neznali. Je to spíš tím, že tady není tolik kapel, které by si hrály s češtinou jako my nebo Kryštof, napadají mě Tata Bojs a J.A.R.
Podařilo se vám postavit se na vlastní nohy, získali jste určitou popularitu. Máte ještě teď, po vydaní druhé desky, z něčeho strach?
Jsme zvědaví na reakce na novou desku a doufám, že budeme zvědaví i na názory z třetí a další, protože pak by to nemělo smysl dělat, kdyby nás nezajímalo, jak se to bude líbit. No, pak jsem měl strach ještě o Barcelonu, ale to už je bohužel pasé. (smích)
Vy jste známí vřelým vztahem k fanouškům. To vypadá jakobyste měli málo kamarádů...
Myslím, že kamarádů máme hodně, i těch dobrejch, stačí si přečíst naše poděkování na desce. Asi je to tím, že jsme taková dobrá parta normálních kluků. Prostě se k lidem chováme stejně jako před sedmi lety, kdy jsme začali hrát. Jenže teď jich na nás chodí víc, takže se to úměrně zvedá

Jsme ústečtí balíci bez konexí (2004)

25. února 2008 v 20:56 ->>UDG
UDG hrají od roku 1998. Mladá kapela, která dostala šanci. Tak by se také dal komentovat úspěch UDG, kteří nyní vydávají desku Ztraceni v inspiracích. UDG se totiž zařadili po bok 100°C - vyhráli letošní ročník soutěže mladých kapel Coca-Cola Pop Star.
Je komerční soutěž jako Coca-Cola Popstar přirozenou cestou pro kapelu?
Myslíme, že ano. Každý prožívá svůj osobní příběh. Pro nás je tím příběhem, tím snem. Naše kapela, její cesta k pomyslnému vrcholu. Soutěž nám v tom pomohla my jsme za to rádi.
Nevadí vám, že jste podepsaní pod hlavičkou této značky? Co si o vašem vítězství myslí třeba spřátelené kapely?
Snad to nebude znít moc povrchně, ale tahle kola je dobrý pití, stejně jako pivo nebo mihule. A my také díky ní máme výbornou desku. Ohledně spřátelených kapel je to asi tak. Ti, kdo byli naši kámoši, jsou jimi stále a úspěch v soutěži nám přejí. Naopak ti druzí nás dál nemají rádi a schovávají to za keca o komerci a hudbě pro patnáctiletý holky. Nevadí nám to.
Určitě se bráníte škatulkám, ale přece jen - co hrajete za styl?
Dobrá otázka. Underpop. Tak tomu říkáme. Základem je asi pop, ale v naší muzice se mísí spousta hudebních stylů. Trochu punk, trochu ska, trochu HC. No ale vlastně je to rockandroll.
V čem spočívá váš úspěch? Proč vás porota soutěže vybrala do finále?
To je otázka spíš na porotu. Podle nás jsme zaujali živostí, živelností, energií živého hraní, chytlavými, ale nepodbízivými refrény, dobrými hudebními nápady a poetikou v českých textech. No to je ale fakt pekelná samochvála.
Jak se vám líbil průběh soutěže Coca-Cola Pop Star? Byla objektivní?
Průběh se nám líbil asi jako výsledek. Výsledek musí být objektivní, když jsme to vyhráli my, ústečtí "balíci" bez konexí.
Mysleli jste si, že vyhrajete?
Na začátku by nás to nenapadlo ani ve snu. Po finálovém koncertě, který se nám vyvedl parádně, jsme tomu už začali malinko věřit. Vyšlo to.
Na nové desce Ztraceni v inspiracích máte zajímavé hosty - Richarda Krajča a Matěje Homolu z Wohnout. Jak jste na ně narazili…
Matěj seběhl jen dolů po schodech, protože točili desku ve stejnou dobu jako my a také v Sonu. Dal si jointa a nazpíval nám báječně úchylnej part. To se musí slyšet…
Richarda jsme oslovili, kvůli tomu, že nás hrozně přitahuje… Měli jsme pocit, že jeho hlas pásne výborně do jedné naší songy. Vyšlo to. Oběma děkujeme.
Už jste dokonce zazněli ve španělském rádiu, jak se to seběhlo?
No my jsme byli na pár koncertech v Paříži. Tam si naší hudbu zamilovala Španělka Adriana. Po návratu na pyrenejský poloostrov oslovila několik promotérů a ti zařadili naší píseň Piloti, do nějakého pořadu, kde ji teď občas hrají. My ale v Ústí nechytáme ani Rádio 1, takže nemůžeme potvrdit, je-li to pravda. Chystáme se také na nějaké španělské minitourné, ale to se všechno ještě uvidí.
Myslíte, že se vás rádia chytnou?
Těžko říct. Nebude kvůli nim měnit naši tvorbu, tak důležité to pro nás není. Pokud Nás ale budou hrát, budeme rádi.
Co znamená název UDG?
Uteklo prase domu.

Rozhovor s Petrem (3.4.07)

25. února 2008 v 20:55 ->>UDG
Na svých webových stránkách píšete, že kapela na svém počátku prošla mnoha personálními změnami. Kdo tedy zůstal z první sestavy a co se stalo s ostatními členy?
Kapelu jsem zakládal já s bráchou Pavlem roce 1998. Jako prvního jsme oslovili bubeníka Jugiho (Tomáš Staněk), pak přišli kytaristé Michal Čech a Jirka Brokl, který hraje v kapele Houba. To už UDG hráli se saxofonem (Adam Kupera). Když Jirka kapelu opustil, nastoupil klávesista Michal Jelínek. Ten ale poměrně brzy odešel, a tak jsme se vrátili ke kytarovějšímu zvuku. Pro občasné absence Michala Čecha jsme hledali dalšího kytaristu, a tak k nám přišel Bohouš Němeček. Poslední změna nastala odchodem Michala Čecha, na jehož místo imigroval Guillaume Kondracki a sestava se ustálila na věčnost.
Do vaší historie se dosti nesmazatelně zapsala Francie. Jak první koncerty a s nimi spojený příchod Guillauma Kondrackiho, tak spolupráce francouzských přátel na novém klipu k písni "Předměstí". Proč právě Francie? Jsou francouzi jiní?
Taky jsem nad tím nedávno přemýšlel. Francii máme všichni rádi. V Paříži jsem se po pěti minutách cítil jako doma. Naše tour po Francii byla zábavná a dost důležitá, protože jsme zde potkali Guillauma. Tenkrát jsme netušili, o jak zásadní setkání se jedná, a kdyby nám tenkrát někdo řekl, že s námi bude Guillaum hrát, tak bychom si mysleli, že se zbláznil. Stalo se. Spolupráce s francouzskou partou je výborná. Dokážou si věci rozmyslet, důraz dávají na logiku věci, vkus a myšlenku.
Jistý španělský promotér prosadil vaši nahrávku do španělského rádia. Jak jste tam byli úspěšní?
Tak to nevím. Rádi bychom zas vyjeli na nějakou zahraniční tour, tak proč ne zrovna Španělsko. Jako kapela jsme si zvykli na cestování, a když to má cizokrajnou příchuť, tak nás to baví o to víc. Dost rádi vzpomínáme na výlet do Stockholmu, ale to je zase na delší vyprávění.
Otázka asi nejvíce na Tomáše Staňka: Výklad názvu kapely (i když její původ je znám), tak také obsahu písní necháváte tak trochu na lidech. Jaký postoj k textům zaujímá kapela jako taková? (Postoj lidí je jistě důležitý, ale jaký je postoj hráčů k tomu o čem hrají?
Jugiho texty se nám líbí. Rozhodně bych nezpíval něco, co by mi nešlo do pusy, nebo do čeho by mě někdo nutil. Občas Tomášovi nazpívám kus ve svahilštině, a on si pak sedne a dá tomu nějakej smysl. Jindy si zas vybírám z toho což už má napsaný, většinou podle toho, jak na mne působí muzika. Obecně nám na textech hodně záleží, i když víme, že čeština je svým způsobem svazující. O spoustě kapel se říká, že zní světově tedy "nečesky", jako by to byla i výhoda. Zkuste si někdy představit tyhle kapely s českými texty a světovost je pryč. K určité kapele čeština jde a k jiné ne. Dost to také záleží na tom, odkud kapela texty bere, a kdo jim je píše. Kdo neumí anglicky, měl by psát česky, a kdo neumí česky, měl by psát anglicky nebo jinak.

Producentem nového alba je opět Milan Cimfe. Jak o něm sami píšete před prvním albem "Chtěli jsme někoho, kdo nám do písniček ve studiu nebude přidávat spousty elektronických cinkrlátek a nebude nás tlačit někam, kam nechceme." Jak moc tedy ovlivňuje "vzhled" vašich skladeb?

Myslím že, Milan Cimfe naše písničky ovlivňuje tak akorát. Když člověk písničku poslouchá, asi mu nedojde, že v tu chvílí mu projíždí bubínkama cca 80 zvukových stop, které se editují, míchají a masterují dohromady. Milan už ví, co a jak potřebujeme. Vycházíme spolu a ve studiu je hlavně pohoda, která je hodně důležitá. Nová deska je podle nás i podle novinářů, kteří ji už slyšeli syrovější, míň uhlazená a taková ryzejší. Doufáme, že mají pravdu, protože přesně to bylo naším záměrem.
S novým albem "Buď a nebe" slibujete založení FUN klubu, do něhož mohou příznivci vstoupit zakoupením originálního CD. Členům slibujete různé bonusové materiály a mimo jiné společné akce na chatách, chalupách, pod stanem… V současné době vystupujete v průměru jednou za 5 dní. Když přičtu koncerty, rozhovory, promoakce… Myslíte, že se vše dá časově zvládnout? Narážím i na to, že v biografii na vašich stránkách je poslední zmínkou plánovaná druhá část koncertního turné k debutovému albu "Ztraceni v inspiracích" na březen 2005!!!
Vždy když slyším slovo funclub, tak se mi trochu ježí chlupy na zádech. Nevím jak takovou společnou "udgfamíliji" pojmenovat, ale o něčem podobném jsme uvažovali už delší dobu a teď s novou deskou jsme se rozhodli to spustit. Jedná se o to, že máme hodně věrných fanoušků a chceme se jim nějak odvděčit a zároveň chceme lidem dokázat, že má cenu koupit si naše CD. Myslíme si, že je potřeba nějak podarovat a zvýhodnit každého, kdo si dojde desku koupit do krámu nebo si ji objedná na internetu, protože vypálit si jí v dnešní době není problém. Členové funclubu budou dostávat lístky na určitý koncerty zadarmo nebo se slevou, budou mít přístup k raritním nahrávkám, soukromým fotkám z našich akcí, slevy do shopíku, společný akce a další výhody, které teď nechceme prozrazovat a nebo nás ještě nenapadly. Stihnout se to určitě dá. Jako první chystáme vychytávku na náš křest desky Buď a Nebe 10.-11. 4. 2007 v pražském FUTURU (viz. naše stránky www.udg.cz).

Chceme dokázat, že hrát umíme (13.7.04)

25. února 2008 v 20:55 ->>UDG
Letošní vítěz druhého ročníku soutěže Coca-Cola Popstar, ústecká kapela UDG, momentálně natáčí ve studiu Sono své debutové album. Jeho produkce se ujal Milan Cimfe, který je spojen s kapelami jako Divokej Bill nebo Kabát.

Na pultech obchodů by se deska měla objevit první týden v říjnu, křest alba proběhne 7. října v Paláci Akropolis. Přečtěte si rozhovor s bubeníkem Tomášem Staňkem aka Jugim a saxofonistou Adamem Kuperou.

Co jste po vítězství v Coca-Cole PopStar podnikli - byl mejdan?
Adam + Jugi: Nejdřív jsme to trošku oslavili, a pak jsme se začali bavit o tom, co nás čeká. Co budeme dělat, co musíme změnit, co musíme zlepšit.

Vy jste šli do sebe…
Adam + Jugi: No to každopádně. I když z kolejí nás to nějak úplně nevyhodilo.
Jugi: Mě teda docela jo.
Adam: Mě ne, spíš mi přibyly starosti: teď mám právě zkouškové období a je těžké všechno kloubit do sebe.
Jugi: No a právě na školu já teď nedokážu myslet. Pořád se mi honí hlavou, jak se může prodávat naše deska, jak natočit co nejlepší singl, jestli jsme kapela do rádia…

Takže vás to přece jenom trochu rozhodilo. Evidentně jste vítězství nečekali.
Adam + Jugi: Bylo to paradoxní. Tři týdny zpátky jsme hráli v Novém Boru pro čtyři diváky. Dva z nich byli skalní, třetí byla podnapilá paní, co pořád lezla na pódium a chtěla se líbat nejdřív se zpěvákem, pak s kytaristou. A manžel ji pořád tahal domů.

To byl ten čtvrtý divák?
Adam + Jugi: Přesně!. A o týden později jsme vyhráli takovouhle soutěž!

Co je potřeba udělat, aby fandů bylo víc?
Adam + Jugi: Byli jsme jediná kapela z finalistů a možná i ze semifinalistů, která byla napadaná za to, že nehraje dobře technicky. I na internetovém Fóru Coca-Coly Popstar si nás užili. Taky jsme se dozvěděli, že jsme zvítězili jen díky tomu vtipu s rozloženou bicí soupravou, kterou roznášíme do publika. A my bychom lidem rádi dokázali, že hrát umíme, že jsme muzikanti.

Takže budete muset asi cvičit?
Adam + Jugi: Určitě. Už jsme se domluvili, že tomu věnujeme prázdniny. Tedy spíš, že krom jednoho týdne volna prázdniny prostě nebudeme mít.

Šest lidí bylo zajedno?
Adam + Jugi: Samozřejmě jsme mívali potíže s domluvou, ale díky soutěži tohle ustalo. Všichni víme, že jsme dostali šanci, kterou je třeba využít.

Kdo jste všichni?
Jugi: Kytarista Bobo je manažer a pracuje, Čehý je kytarista na volné noze. Ti oba jsou v Ústí, my ostatní jsme rozstrkaní po celé republice: saxofonista Adam studuje v Praze na přírodovědecké fakultě UK sociální geologii, zpěvák Petr Vrzák studuje v Plzni, baskytarista Pavel Vrzák v Brně na vojenské škole telekomunikaci. No a já se buď chlubím, a nebo jsem skromný: když chci sbalit nějakou holku, tvrdím, že studuju na Karlově univerzitě francouzštinu a dějepis. A když chci bejt skromnej, tak říkám, že studuju peďák.

A ve vší skromnosti - komu se jako kapela nejvíc podobáte?
Adam: Já nevim. My jsme svoji.
Jugi: A já bych se chtěl přirovnávat k Sex Pistols, ale to asi nevyjde...