close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Záhadné příběhy

3. srpna 2007 v 15:41 |  →Různý věcičky
,,Je to už několik let, co se mi zdály sny, které se pak vyplnily...
Jednou se mi zdálo, že mému otci ukradli z auta rádio, ráno jsem mu to řekla a odpoledne to rádio opravdu ukradli.
Další sen, co mě zarazil byl ten, že jsem v něm viděla mamku, jak pláče, že zemřela babička. V té době nikoho ani nenapadlo, že babička za 14 dní zemře. Byla na kontrole u doktora, ten jí poslal do nemocnice a během 14 dnů zemřela na rakovinu.´´
,,Můj taťka nikdy nevěřil na nadpřirozeno. I když se mu ve snu "zjevila" babička před její smrtí, i když doma "strašilo", stále si to zkoušel nějak vysvětlit a nebo mlčel. Předminulý týden to ale bylo jiné...
Vracel se z chalupy domů. Venku hrozně pršelo, lítaly blesky a bylo už kolem půlnoci. Přibližoval se k bíloveckému kopci, když se vedle něj v křoví objevilo světlo. Říkal, že to ani na baterku nevypadalo. A v tom počasí... nedalo se v něm jet, natož jít. Chvíli se ho to světlo drželo, ale poté se ztratilo přímo uprostřed cesty.
Celý ten týden o tom nemluvil, až do neděle, kdy jsme tama projížděli. Říkal, že to bylo poprvé, co měl z toho divný pocit.
Vypadá to jako obyčejná historka, co se stane každému člověku. Ale taťka byl z toho tak rozrušený, že ujížděl a ani nedokázal to světlo popsat. Akorát pořád říkal, že bylo nějaké divné, velké a nic okolo toho neviděl. Žádnou siluetu, nic. Jen to světlo...Po jednom zasvěcení jsem měl zvláštní sen, který si přesně pamatuji do každého detailu. Díky němu jsem získal mnoho informací a templářích, i když jsem o nich dříve vůbec nic nevěděl. Protože mi to neustále vrtalo hlavou, nechal jsem se uvést do regrese a děly se to věci...
Ocitl jsem se v černém velmi tmavém a vlhkém sklepení, byl jsem přikován ke skále a vůbec nic jsem neviděl. Zvláštní bylo, že jsem cítil, že nás je tam více, vzduch byl nasycen ukrutným utrpením a bolestí, slyšel jsem jen nářek ostatních bratrů. Pak jsem se najednou ocitl ve světle a já jsem se velmi radoval, že jsem konečně tam se svým mistrem a svými bratry. Také mě velmi těšilo, že jsem mistrovi mohl říct, jak jsem všechno splnil, nic jsem nikomu neprozradil a poklad a dokumenty jsou v naprostém pořádku a bezpečí.
Dostal jsem pochvalu a světlo mi sdělilo, že jsem se osvědčil a proto se musím vrátit zpět na zemi. Já jsem hrozně protestoval, byl jsem rád, že jsem tam nahoře s bratry a mistrem, těšil jsem se tam a odmítal jsem zase odejít z místa, kde jsem si to vůbec neužil.
Najednou jsem se ocitl, jako nějaký asketa, který se nechal zazdít do malé kobky ve zdi, aby svoji duši osvobodil od fyzických potřeb a uvolnil tak duši pro duchovno. Podařilo se mi rychle dostat ke světlu a radoval jsem se, že jsem opět se svými bratry a mistrem a je mi s nimi moc dobře. Dostal jsem pokárání, protože můj čas ještě nenadešel a svůj úkol jsem na zemi nesplnil. Tak světlo rozhodlo, abych se urychleně vrátil zpět do nového života. To už jsem byl pokorný jako beránek a ocitl jsem se v centrální Africe, jako domorodý kazatel, který měl místní přivést ke křesťanství. Já jsem ale nechal část vesničanů dál uctívat jejich vlastní božstvo a tak jsem nesplnil úkol daný mě církví a nechal jsem zběhnout několik oveček.
Nic nepomohlo, že jsem se ospravedlňoval tím, že nemůžu násilím někoho nutit věřit v našeho Boha, když mají svého. Velmi mě trápilo nutit někoho násilím k víře v mého Boha, když měli jiného. Stále mě bylo vyčítáno, že jsem špatný kazatel a neplním úkoly církve. Místní lidé mě milovali a byl jsem jim oporou a dobrým rádcem. Pak jsem ale někomu hodně vadil, dožíval jsem se na ty poměry velmi vysokého věku a stále ne a ne umřít. Pak mě ten dotyčný, který chtěl získat moc nad vesnicí, odvezl do pouště a nechal mě tam bez pomoci, bez jídla a pití, umřít. Viděl jsem se jako malý křehký stařeček s bílými dlouhými vlasy, dlouhým plnovousem, v bílé dlouhé košili, jak sedím se kříženýma nohama a jsem zcela vysušený na troud.
Tak to je můj zážitek z regrese, zvláštní je, že jsem údajně měnil hlas, obličej se mi protáhl, zešpičatěla brada a v těžkých chvílích jsem úplně zbledl až zezelenal. Tak to alespoň popisoval přítomný kamarád.
Věřte nevěřte, ale přesně si vše pamatuji a pocity se mi z určitých situacích vrací.´´
,,Jednou, 3 roky po smrti mojí babičky, která umřela na rakovinu se mi zdál sen. V něm bylo pozdě večer a já byla v nemocnici...
Šla jsem za babičkou. Viděla jsem v jejím pokoji nějakého muže, kterého jsem neznala a on ji odpojil od přístrojů! Tento sen se mi zdál ještě dvakrát.
Potom se mi zdál sen, že mám jít za ní na hřbitov a dát jí na hrob 3 rudé růže. Hned ráno jsem se tam vydala. Slyšela jsem její hlas, ale nerozuměla jsem jí.
Od té doby slyším různé hlasy, přestože jsem doma sama a občas vidím záhadné postavy v našem bytě...
Jednou se můj pes taky postavil před zeď a začal šíleně štěkat.
Když mi byly tři roky, vzala mě mamka ke kartářce s tím, že hladím vzduch a s někým si povídám. Kartářka jí řekla, že vidím a slyším věci, co jiní ne.´´
,,Od doby, kdy se mi zdál onen zvláštní sen, už uběhla řada let, přesto mi ale utkvěl v paměti do všech podrobností (což se mi jinak nestává).
Bylo to v noci ze 14. na 15. dubna 1992. Zdálo se mi, že plavu pod vodou - ne jako potápeč a dýchacími přístroji, ale prostě jen tak - jako bych tam byl doma. Voda byla temná a kalná a vznášely se v ní částečky zvířeného bahna. Nebylo téměř vůbec nic vidět.
Pak jsem ale přece jen kdesi pode mnou zahlédl matný obrys nějakého velkého předmětu. Přiblížil jsem se a poznal jsem, že je to loď. Začal jsem být zvědavý a pomyslel jsem si, že bych se na ni měl podívat blíž. Sotva mě to napadlo, ozval se odkudsi za mnou, jakoby za mými zády, hluboký mužský hlas, který řekl: "Neplavej tam, ta loď je plná mrtvol!" Já ale neposlechl.
Doplaval jsem k lodi a zamířil dovnitř. A vtom jsem zjistil, že hlas měl pravdu. Všude v chodbách a kajutách byly mrtvoly mužů, žen a dětí - vznášely se tam a byla jich spousta. Hrozně jsem se vyděsil - a rázem jsem se probudil. Byl jsem celý zpocený a srdce jsem měl až v krku. Podíval jsem se na budík, který ukazoval tři čtvrti na dvě (ten čas si stále pamatuju). Po chvíli jsem se uklidnil a zase usnul.
Ráno jsem měl onoho snu plnou hlavu, přehrával se mi pořád dokola. Během dne se mi však podařilo ho nějak potlačit a odpoledne jsem už na něj ani nevzpomněl. Když jsem přišel domů z práce, pustil jsem si televizi. Právě vysílali pořad pro mládež, jmenoval se myslím: Studio Kontakt. Moderátor zadal soutežní otázku pro diváky, která zněla: co se stalo v noci ze 14. na 15. dubna 1912? V závěru pořadu prozradil odpověď: bylo právě 80. výročí potopení Titaniku! Okamžitě jsem si vybavil svůj podivný noční sen...
Dodnes jsem přesvědčen, že to nebyla jen náhoda - proč se to ale zdálo právě mě, nemám ponětí. Když bylo v roce 2002 90. výročí katastrofy, napadlo mě, zda se mi zase nebude zdát něco podobného. Nezdálo. Naštěstí - opravdu to nebyl příjemný zážitek.´´
,,Na tři krále roku 1989 mi umřel otec. Nebydleli s maminkou spolu s námi, ale ve 200 km vdáleném malém městečku poblíž Karlových Varů. Odstěhovali se tam několik málo let před tím.
Náš dřevěný dům, postavený v severním pohraničí roku 1900 se nezapře. Každý krok je slyšet a vrzání podlahy, nebo dřevěných schodů prozradí každého.
Bydlel jsem tedy v domě po rodičích se svou manželkou a malým synkem. Otec byl velmi nemocný a ve věku, kdy nejde očekávat zlepšení. Stalo se to v noci a manželka mě vzbudila se slovy: "někoho slyším nahoře chodit". Říkám, neblbni, jsme tu sami, ale opravdu, nahoře někdo chodil.
Sedl jsem si na posteli, rozsvítil lampičku a čekal. V tom někdo jde ze schodů dolů do přízemí. Manželka ne, ale v rodném domě poznám krok otce, který poslouchám celé dětsví. Sešel do přízemí a vše utichlo...
Za hodinu maminka telefonovala. Umřel chvíli před tím, než jsem ho zaslechl.
Přišel se rozloučit...´´
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.