close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2007


KP sa Deryck

13. srpna 2007 v 10:58 ->>Killerpilze
Je to asi dyž byli jako předkapela Avril...tag se pak vyfotili s jejím manželem - Deryckem,frontmanem skupiny Sum 41...

Info

12. srpna 2007 v 19:06 ->>Guano Apes
Historie této skupiny sahá do března 1994. Dennis, Henning and Stefan, tři kluci z německého města Göttingen, hledali zpěváka do své skupiny. Po vyzkoušení několika kandidátů, kteří se jim nezamlouvali se na jedné univerzitní párty potkali na doporučení jednoho Dennisova kamaráda se Sandrou. Představa, že by měla být holka zpěvačkou rockové kapely se jim moc nelíbila, ale Sandra nejenže prošla první zkouškou, ale byla schopná kluky udivovat mixem agresivity a čistoty projevu před mikrofonem. Někdy sladká a citlivá, jindy zas divoká a tvrdá. Sandra potvrzuje, že zdědila hlas po otci, který hrál v jedné chorvatské hudební skupině. Kapela byla kompletní, post zpěváka už byl její.
Guano Apes byli na světě. A proč zrovna Guano Apes? Jméno skupiny nic neznamená, i přes všechny dohady je to jen pouhá kombinace dvou slov, někdo říká, že to vzniklo v opilosti, autorem je Henning. I pro tento případ platí, že měli problémy s vymýšlením vhodných názvů ať už pro kapelu nebo pro alba. Hudební preference kluků byly hodně podobné (Stone Temple Pilots, The police, Primus), ale přítomnost Sandry (Deftones, Korn, Public Enemy) radikálně změnila hudební projev kapely syrovému, tvrdému a přímému stylu. Přinesla klukům pár cédéček, aby jim ukázala, co poslouchá a vypadá to, že je to zaujalo...
Stefan zařídil zkušebnu ve staré stodole a tak se začalo se mezi prasaty a kuřaty. Jako každá začínající kapela i Guano Apes začínali po hospodách a klubech. Soutěž německé hudební televize Viva v roce 1996 změnila jejich životy. "The Local The Heroes" byla soutěž 1015 kapel, ale jen 31 se dostalo do finále. Tady se Guano Apes utkali s kapelami jako Pump, No Sex Until Marriage, Catty Caress a mnoha dalšími, ale ani jedna jim nedokázala konkurovat. Zvítězili, získali hlavní cenu v podobě 40.000 marek (20,000 Euro/60 000 Kč). rozhodli se natočit svůj první videoklip Open Your Eyes, která se později stala také prvním singlem.
Za pár měsíců podepsali smlouvu s Gun/Supersonic Records (BMG). Na konci dubna 1997 vyšel jejich první singl Open Your Eyes, ale očekávané první album se objevilo až v říjnu téhož roku. Další singly z jejich skvělého debutu vyšly až v roce 1998 a jsou jimi Rain a Lords Of The Boards. Ta se stala hymnou mistrovství světa ve snowboardingu v Rakousku v roce 98. Lords Of The Boards je proslavila v celé Evropě a pravděpodobně také způsobila, že Proud Like A God získala platinovou desku.
V roce 1998 objeli na tour celou Evropu, jejich popularita v Evropě byla ohromná, a tak zkusili v roce 1999 pár koncertů i v USA. V březnu tohoto roku uspořádali dva koncerty v zemi hamburgerů. Vybranými městy byly Austin a Boston. V té době absolutně neznámá kapela zanechala velice dobrý dojem. Američany překvapila hlavně jejich kvalita a energie. Po letním evropském turné, kdy navštívili i tuzemský festival Rock For People v Českém Brodě, se v listopadu do USA vrátili, aby si zahráli po boku P.O.D. v největších městech této země. Proud Like A God je v USA vydána v září 1999 a Guano Apes si tím otevřeli americký trh.
Po krátkém tříměsíčním odpočinku rozjeli v březnu 2000 extrémně dlouhé turné,při kterém opět objeli všechny kouty Evropy a pokračovali v USA, kde vystupovali s Creed. Jejich měsíční turné po Americe probíhalo současně s vydáním jejich druhého alba v květnu téhož roku. Název alba opět poukazuje na problémy skupiny s vymýšlením názvů. Jinými návrhy byly např. Innocent Greed nebo Gogan. Nakonec vybrali první verzi názvu jedné z písní alba, Living In A Lie, se zdůvodněním nic nás nenapadá, tak tomu jméno nedávejte (Don't you give it a name). Tato deska Guano Apes proslavila opravdu celosvětově. První singl Big In Japan je coververzí písně od známé německé skupiny Alphaville. Pak svět spatřily i No Speech, Living In A Lie a Dödel Up. Propagace této desky probíhala na velice vyčerpávajícím turné do září 2001.
Několik koncertů v Portugalsku v květnu 2002,v zemi, kterou Guano Apes považují za svůj druhý domov a pak se kapela zase zamkla do studia, aby připravila svou třetí desku s názvem Walking On A Thin Line. Písně byly skládány na konci roku 2001 a začátku roku 2002. Do studia se dostali v březnu 2002 a natáčení dokončili v červenci. Přestože se očekávalo vydání desky v létě 2002, produkce je přinutila vydat desku až v únoru 2003.
Fanoušci se nemohli dočkat, až nový materiál Guano Apes, ale museli si na nové album tři roky počkat. Obal vykazuje oproti předchozím jistou změnu, chybí na něm zvířátko, ale na stylu kapely se mnoho nezměnilo. Singl You Can´t Stop Me se v Německu ihned ujal a deska se vyhoupla na první místa žebříčku prodejnosti a v první stovce se udržela až do září. Další singly, pomalá Pretty In Scarlet se po váhavém startu také chytla a třetí singl, Quietly též. U nás jsme mohli zaznamenat první dva singly na ČT a na některých rádiích, jinak se u nás Walking On A Thin Line příliš neuchytila. Turné k této desce bylo dosud nejdelší jaké Guano Apes zatím absolvovali, přestože skupina musela zrušit některé koncerty v Anglii pro nemoc frontmanky.
Už před prázdninami v roce 2003 bylo fanouškům slíbeno druhé DVD, nakonec vychází v říjnu 2003 Live album, ke kterému patří v limitované edici i Live DVD. Ještě před vydáním ale skupina ohlašuje roční pauzu. Na konci října vychází singlová kolekce a spekuluje se i o Best of albu. Celý rok fandové netrpělivě čekali na to, jestli se vůbec ještě vrátí na scénu, protože vztahy v kapele byly velmi napjaté. Nakonec se ale už o prázdninách Apes opět představují na několika evropských festivalech. Jak poté sami říkali, už to měly být jejich poslední společné koncerty. Koncem října přichází rána pro všechny fans. Guano Apes oznamují vydání nového singlu a Best of alba Planet Of The Apes, k němu malé turné po Německu, aby se mohli naposledy rozloučit, a pak konec.
Sandra chystá už dlouho připravovanou sólovou desku, kterou si chce i sama vyprodukovat a pak vyrazit na turné se svými nejbližšími přáteli. Dennis rozjel se svým dlouholetým kamarádem G-Ballem projekt Tamoto, vydávají první desku a absolvovali svá první vystoupení. Henning pokračuje ve své práci producenta v Horus studiu, hledá nové talenty a hostuje. Co Stefan, to nikdo neví, určitě ale zodpovědně pečuje o rodinu a první "guanobaby".







Na Vivě

12. srpna 2007 v 16:05 ->>Killerpilze

KP budou v Praze!!!!!!!!!!!!!!!!!

12. srpna 2007 v 15:21 ->>Killerpilze

První etapa turné končí v Praze/Česká republika!

Killerpilze budou mít svou live premiéru na českém poli 8. září! Poslední show první etapy letního turné skupiny, nazvaného "Komm Mir Nicht Mit Dieser Tour, Freundchen", bude mít zastávku v Praze. Budou doslova rockovat café - tak přijďte a připojte se ke skupině na jejich prvním pražském vystoupení! (lísky na www.rockcafe.cz)
Datum: 08.09.2007, místo: CZ - Praha, dějiště: Rockcafé

Prosím, propagujte tyhle show, těšíme se, až budeme hrát před TEBOU.

Koktavé vyznání

6. srpna 2007 v 11:57 →Různý věcičky
Ósle, ósle, ósle, ó slečno,
vy vole, vy vole, vyvolená,
viděl jsem vás nahou, nahou, na housle hrát,
vyseru, vyseru, vy se růži podobáte,
máte vši, máte vši, máte vší lásku mou....

Na smrtelné posteli

6. srpna 2007 v 11:45 →Různý věcičky
Na smrtelné posteli leží 80-letý milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, žena, všechny děti, skoro všechny vnoučata a dokonce několik pravnoučat. Všichni soucitně a v tichu čekají až příjde ta chvíle. Náhle se dědeček probere a povídá: "Povím Vám mí nejbližší své největší tajemství: Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl oženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi přítel pověděl: "Ožeň se a založ rodinu, protože Ti nebude mít kdo podat sklenici vody až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň. " "A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život. Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálů s manželkou. Autem jsem jezdil pro vás děti moje do školy a ze školy a na společné dovolené k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia děti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr.

A teď když ležím na smrtelné posteli, víte co je nejhorší?"

"Co tatínku náš drahý?" ptají se všichni

"Nemám kurva žízeň"

Diplom od Lady Safiry

6. srpna 2007 v 11:39 →Od vás...:)
Diky.....:)

Poznáváte je??

4. srpna 2007 v 20:16 →Různý věcičky
Kdo to asik je....?



A-Z:Řetězák

4. srpna 2007 v 13:12
Napiš slovo,který tě napadne jako první.
A- alibaba
B- bota
C- cedule
D- díza
E- elán
F- fixa
H- houmelesák :D

I- ironie
J- juj :D
K- kapsa
L- limonáda
M- morče
N- nanuk
O- opice
P- popelník
Q- qádro
R- rychlost
Ř- řád
S- silnice
Š- šaty
T- tisk
V- vrána
X- xenie
Z- zebra
3 blogy,který maj pokračovat:
Ten,kdo si to teď přečet!! :o)

Záhadné příběhy

3. srpna 2007 v 15:41 →Různý věcičky
,,Je to už několik let, co se mi zdály sny, které se pak vyplnily...
Jednou se mi zdálo, že mému otci ukradli z auta rádio, ráno jsem mu to řekla a odpoledne to rádio opravdu ukradli.
Další sen, co mě zarazil byl ten, že jsem v něm viděla mamku, jak pláče, že zemřela babička. V té době nikoho ani nenapadlo, že babička za 14 dní zemře. Byla na kontrole u doktora, ten jí poslal do nemocnice a během 14 dnů zemřela na rakovinu.´´
,,Můj taťka nikdy nevěřil na nadpřirozeno. I když se mu ve snu "zjevila" babička před její smrtí, i když doma "strašilo", stále si to zkoušel nějak vysvětlit a nebo mlčel. Předminulý týden to ale bylo jiné...
Vracel se z chalupy domů. Venku hrozně pršelo, lítaly blesky a bylo už kolem půlnoci. Přibližoval se k bíloveckému kopci, když se vedle něj v křoví objevilo světlo. Říkal, že to ani na baterku nevypadalo. A v tom počasí... nedalo se v něm jet, natož jít. Chvíli se ho to světlo drželo, ale poté se ztratilo přímo uprostřed cesty.
Celý ten týden o tom nemluvil, až do neděle, kdy jsme tama projížděli. Říkal, že to bylo poprvé, co měl z toho divný pocit.
Vypadá to jako obyčejná historka, co se stane každému člověku. Ale taťka byl z toho tak rozrušený, že ujížděl a ani nedokázal to světlo popsat. Akorát pořád říkal, že bylo nějaké divné, velké a nic okolo toho neviděl. Žádnou siluetu, nic. Jen to světlo...Po jednom zasvěcení jsem měl zvláštní sen, který si přesně pamatuji do každého detailu. Díky němu jsem získal mnoho informací a templářích, i když jsem o nich dříve vůbec nic nevěděl. Protože mi to neustále vrtalo hlavou, nechal jsem se uvést do regrese a děly se to věci...
Ocitl jsem se v černém velmi tmavém a vlhkém sklepení, byl jsem přikován ke skále a vůbec nic jsem neviděl. Zvláštní bylo, že jsem cítil, že nás je tam více, vzduch byl nasycen ukrutným utrpením a bolestí, slyšel jsem jen nářek ostatních bratrů. Pak jsem se najednou ocitl ve světle a já jsem se velmi radoval, že jsem konečně tam se svým mistrem a svými bratry. Také mě velmi těšilo, že jsem mistrovi mohl říct, jak jsem všechno splnil, nic jsem nikomu neprozradil a poklad a dokumenty jsou v naprostém pořádku a bezpečí.
Dostal jsem pochvalu a světlo mi sdělilo, že jsem se osvědčil a proto se musím vrátit zpět na zemi. Já jsem hrozně protestoval, byl jsem rád, že jsem tam nahoře s bratry a mistrem, těšil jsem se tam a odmítal jsem zase odejít z místa, kde jsem si to vůbec neužil.
Najednou jsem se ocitl, jako nějaký asketa, který se nechal zazdít do malé kobky ve zdi, aby svoji duši osvobodil od fyzických potřeb a uvolnil tak duši pro duchovno. Podařilo se mi rychle dostat ke světlu a radoval jsem se, že jsem opět se svými bratry a mistrem a je mi s nimi moc dobře. Dostal jsem pokárání, protože můj čas ještě nenadešel a svůj úkol jsem na zemi nesplnil. Tak světlo rozhodlo, abych se urychleně vrátil zpět do nového života. To už jsem byl pokorný jako beránek a ocitl jsem se v centrální Africe, jako domorodý kazatel, který měl místní přivést ke křesťanství. Já jsem ale nechal část vesničanů dál uctívat jejich vlastní božstvo a tak jsem nesplnil úkol daný mě církví a nechal jsem zběhnout několik oveček.
Nic nepomohlo, že jsem se ospravedlňoval tím, že nemůžu násilím někoho nutit věřit v našeho Boha, když mají svého. Velmi mě trápilo nutit někoho násilím k víře v mého Boha, když měli jiného. Stále mě bylo vyčítáno, že jsem špatný kazatel a neplním úkoly církve. Místní lidé mě milovali a byl jsem jim oporou a dobrým rádcem. Pak jsem ale někomu hodně vadil, dožíval jsem se na ty poměry velmi vysokého věku a stále ne a ne umřít. Pak mě ten dotyčný, který chtěl získat moc nad vesnicí, odvezl do pouště a nechal mě tam bez pomoci, bez jídla a pití, umřít. Viděl jsem se jako malý křehký stařeček s bílými dlouhými vlasy, dlouhým plnovousem, v bílé dlouhé košili, jak sedím se kříženýma nohama a jsem zcela vysušený na troud.
Tak to je můj zážitek z regrese, zvláštní je, že jsem údajně měnil hlas, obličej se mi protáhl, zešpičatěla brada a v těžkých chvílích jsem úplně zbledl až zezelenal. Tak to alespoň popisoval přítomný kamarád.
Věřte nevěřte, ale přesně si vše pamatuji a pocity se mi z určitých situacích vrací.´´
,,Jednou, 3 roky po smrti mojí babičky, která umřela na rakovinu se mi zdál sen. V něm bylo pozdě večer a já byla v nemocnici...
Šla jsem za babičkou. Viděla jsem v jejím pokoji nějakého muže, kterého jsem neznala a on ji odpojil od přístrojů! Tento sen se mi zdál ještě dvakrát.
Potom se mi zdál sen, že mám jít za ní na hřbitov a dát jí na hrob 3 rudé růže. Hned ráno jsem se tam vydala. Slyšela jsem její hlas, ale nerozuměla jsem jí.
Od té doby slyším různé hlasy, přestože jsem doma sama a občas vidím záhadné postavy v našem bytě...
Jednou se můj pes taky postavil před zeď a začal šíleně štěkat.
Když mi byly tři roky, vzala mě mamka ke kartářce s tím, že hladím vzduch a s někým si povídám. Kartářka jí řekla, že vidím a slyším věci, co jiní ne.´´
,,Od doby, kdy se mi zdál onen zvláštní sen, už uběhla řada let, přesto mi ale utkvěl v paměti do všech podrobností (což se mi jinak nestává).
Bylo to v noci ze 14. na 15. dubna 1992. Zdálo se mi, že plavu pod vodou - ne jako potápeč a dýchacími přístroji, ale prostě jen tak - jako bych tam byl doma. Voda byla temná a kalná a vznášely se v ní částečky zvířeného bahna. Nebylo téměř vůbec nic vidět.
Pak jsem ale přece jen kdesi pode mnou zahlédl matný obrys nějakého velkého předmětu. Přiblížil jsem se a poznal jsem, že je to loď. Začal jsem být zvědavý a pomyslel jsem si, že bych se na ni měl podívat blíž. Sotva mě to napadlo, ozval se odkudsi za mnou, jakoby za mými zády, hluboký mužský hlas, který řekl: "Neplavej tam, ta loď je plná mrtvol!" Já ale neposlechl.
Doplaval jsem k lodi a zamířil dovnitř. A vtom jsem zjistil, že hlas měl pravdu. Všude v chodbách a kajutách byly mrtvoly mužů, žen a dětí - vznášely se tam a byla jich spousta. Hrozně jsem se vyděsil - a rázem jsem se probudil. Byl jsem celý zpocený a srdce jsem měl až v krku. Podíval jsem se na budík, který ukazoval tři čtvrti na dvě (ten čas si stále pamatuju). Po chvíli jsem se uklidnil a zase usnul.
Ráno jsem měl onoho snu plnou hlavu, přehrával se mi pořád dokola. Během dne se mi však podařilo ho nějak potlačit a odpoledne jsem už na něj ani nevzpomněl. Když jsem přišel domů z práce, pustil jsem si televizi. Právě vysílali pořad pro mládež, jmenoval se myslím: Studio Kontakt. Moderátor zadal soutežní otázku pro diváky, která zněla: co se stalo v noci ze 14. na 15. dubna 1912? V závěru pořadu prozradil odpověď: bylo právě 80. výročí potopení Titaniku! Okamžitě jsem si vybavil svůj podivný noční sen...
Dodnes jsem přesvědčen, že to nebyla jen náhoda - proč se to ale zdálo právě mě, nemám ponětí. Když bylo v roce 2002 90. výročí katastrofy, napadlo mě, zda se mi zase nebude zdát něco podobného. Nezdálo. Naštěstí - opravdu to nebyl příjemný zážitek.´´
,,Na tři krále roku 1989 mi umřel otec. Nebydleli s maminkou spolu s námi, ale ve 200 km vdáleném malém městečku poblíž Karlových Varů. Odstěhovali se tam několik málo let před tím.
Náš dřevěný dům, postavený v severním pohraničí roku 1900 se nezapře. Každý krok je slyšet a vrzání podlahy, nebo dřevěných schodů prozradí každého.
Bydlel jsem tedy v domě po rodičích se svou manželkou a malým synkem. Otec byl velmi nemocný a ve věku, kdy nejde očekávat zlepšení. Stalo se to v noci a manželka mě vzbudila se slovy: "někoho slyším nahoře chodit". Říkám, neblbni, jsme tu sami, ale opravdu, nahoře někdo chodil.
Sedl jsem si na posteli, rozsvítil lampičku a čekal. V tom někdo jde ze schodů dolů do přízemí. Manželka ne, ale v rodném domě poznám krok otce, který poslouchám celé dětsví. Sešel do přízemí a vše utichlo...
Za hodinu maminka telefonovala. Umřel chvíli před tím, než jsem ho zaslechl.
Přišel se rozloučit...´´