Červenec 2007
HIV
31. července 2007 v 19:35 | →Chjo...:(Todle je docela vážný už to koluje světem hodně dlouho a newim jestly se to pořád dějě, ale stejně si o sem dám!
Před několika týdny si sedla jedna dívka v kině na něco píchajícího na sedadle. Když vstala, aby zjistila, co to bylo, našla zapíchnutou jehlu do sedadla, na které byl připevněn vzkaz: "Právě jsi byl(a) nakažen HIV".
Kontrolní středisko chorob zaznamenalo v poslední době mnoho podobných případu v mnoha dalších městech, hlavně v Praze.
Všechny testované jehly byly HIV pozitivní nebo obsahovaly zhoubný typ žloutenky. Středisko taktéž udává, že takovéto jehly byly nalezeny i na veřejných bankomatech a hlavně v dopravních prostředcích MHD. Je více než pravděpodobné, že jehly nastrkávají HIV nakažení narkomani.
Žádáme každého, aby byl v takových případech obezřetný. Měli byste si pozorně prohlédnout každé veřejné sedadlo židli s největší opatrností. Starostlivý vizuální pohled by měl stačit.
Zároveň vás žádáme, abyste tuto zprávu podali co nejvyššímu počtu vašich blízkých, přátel i známých, které tak upozorníte na toto nebezpečí.
Je to velmi důležité! Můžete zachránit život jen tím,že odešlete tuto zprávu dále.
Prosím, věnujte pár sekund vašeho času na odeslání tohoto odkazu přátelům a známým, ale i sousedům a kolegům v práci.
!!! PROSÍM KOPÍRUJTE TO NA SVOJE BLOGY MOŽNÁ I NĚKOMU TÍMHLE ZACHRÁNÍTE ŽIVOT !!!
Svatební zvyky a pověry
31. července 2007 v 19:28 | →Různý věcičkyKoně - cesta na smrt
31. července 2007 v 19:25 | →Chjo...:(Každým rokem je z Polska vyvezeno asi 30 000 koní do Itálie na jatka. Ti jezdí hladoví, žízniví a vyděšení až pět dní. Jejich cesta představuje jeden z nejkrutějších a nejméně kontrolovaných způsobů transportu zvířat.
Polsko je největším vývozcem koní na maso. 90% z nich je transportováno do Itálie, zbytek do Francie a Belgie. Koně podstupují neuvěřitelně dlouhé cesty trvající až 95 hodin a vedoucí přes 6 zemí. Mezi nimi je i Česká republika.
Evropské organizace na ochranu zvířat monitorovaly tyto transporty a zdokumentovaly neuvěřitelné utrpení koní a porušování mnoha předpisů.
Koně jsou netlačeni těsně na sebe, jsou používány nevhodné a zastaralé kamiony, přestávky určené k napájení, krmení a odpočinku jsou buď naprosto ignorovány, nebo hrubě podceňovány.
Některá zvířata musí celou cestu vydržet bez odpočinku, vody a krmení. Řidičům je přikázáno koně nenapájet, protože konzumenti chtějí ,,nenasáklé maso´´. Vědecké důkazy dokládají, že pouhých 24 hodin cesty při zajištění dobrých podmínek představuje i pro zdravého koně velký problém. Koně jsou navíc často nemocní nebo staří. Podmínky rozhodně nejsou optimální.
Mezi nejčastější zdravotní problémy, kterými koně při cestě trpí, patří zápal plic, plicní infekce, salmonela, zvýšená činnost srdce a žaludeční vředy.
Mnoho koní během transportu ztratí rovnováhu a spadne. Ležící koně pak mohou jen stěží vstát a jsou tak pošlapáváni a zraňováni stojícími koňmi. Zkolabovaní koně jsou pak na zastávkách vytaženi z kamionu nebo jsou donucováni k tomu, aby se postavili na nohy. To zahrnuje kopání, bití či použití elektřiny.
Na jatkách je s koňmi opět brutálně zacházeno. Velmi často nedochází k omráčení, nebo je prováděno neprocesuálně. Někdy jsou také zvířata porážena před očima jiných koní, čímž je porušován polský zákon.
CESTA
Již na česko-polských hranicích v Českém Těšíně jsou koně v žalostném stavu, nemocní, zranění, v šoku a stresu. Z České republiky jsou koně vyvezeni přes Slovensko, Maďarsko a Slovinsko. Tato velmi dlouhá cesta je vybrána ve snaze vyhnout se rakouským hranicím, kde byly zavedeny přísné kontroly znemožňující průjezd takto týraných koní. Po dosažení slovinsko-italských hranic je většina koní naprosto vyčerpána, někteří jsou již mrtví. Na mnoho z nich ještě čeká dlouhá cesta na jih na Bari či trajektem na Sardinii.
ODKUD KONĚ POCHÁZEJÍ?
Většina koní je prodávána drobnými zemědělci, pro které přestali být koně lukrativní- kvůli stáří nebo nemoci. Někteří koně jsou závodní a malá část se chová na maso.
PROČ?
Italští konzumenti čerstvé koňské maso, polští koně jsou relativně levní a polské zákony není těžké obcházet.
Nenasytná poptávka Italů má devastující účinky na celoevropskou populaci koní. Jen v Polsku se díky obchodu s koňským masem zredukoval během několika let počet koní z milionu na současných 500 000.
ZÁKON
Při dodržování polských zákonů by mohl být tento obchod s koňmi okamžitě ukončen. Tyto zákony jsou ale naprosto ignorovány. To potvrzuje i Nejvyšší kontrolní úřad v Polsku, který také přiznává, že potvrzení o způsobilosti koní k přepravě jsou u velké část přepravců falšována a při transportech často dochází k porušování práv zvířat. Polská vláda ale transporty nadále toleruje, protože jsou významným zdrojem peněz do státní pokladny.
Chceš i ty pomoct proti transportu koní? Můžeš si na internetu stáhnout proti tomuhle 2 petice… www.svobodazvirat.cz
Zkopíruj si tento článek i na svůj blog!!!
Citátky...pravdivý!!
30. července 2007 v 22:11 | →Různý věcičky• Potkalo mě štěstí,řeklo uhni a šlo dál
•Není milý kdo je krásný,ale krásny kdo je milý.
•Smějte se mi že sem jiná(ý),ale já se směju vám že ste všichni stejný.
•Nejvíc na životě miluju tu rozmanitost - každý den mě nasere někdo jiný…
•Život je boj a sebevrah je ulejvák.
•Potkalo mě štěstí, řeklo uhni a šlo dál…
•Šťastný člověk není ten, kdo tak připadá ostatním, ale ten, kdo se tak sám cítí…
•Život není krátký, to jenom my jsme tak dlouho mrtví.
•Jeden za všechny, každý sám za sebe.
•Lidi, neztrácejte hlavu. Kdo to má po vás uklízet!
•Je ti 5 a každý ti závidí, je ti 10, neumíš násobilku, ale každý ti závidí. Je ti 15, prožíváš první lásku, a každý ti závidí. Najednou se ohlídneš a zjistíš, že na všechno ti jeden život nestačí. Pak začínáš závidět pětiletým…
•Co tě nezabije… Se tě pokusí zabít znovu!!!
•Až přijde den, který na kusy rozbije tvůj sen,
buď silák a nebreč, zatni pěsti,
vždyť střepy přinášejí štěstí!
buď silák a nebreč, zatni pěsti,
vždyť střepy přinášejí štěstí!
•Jsem na dně, konečně se mám od čeho odrazit!!!
•Dokud můžeš, MUSÍŠ!!!
•Bojím se chyb druhých, bojím se chyb svých, bojím se nechat si narůst křídla, bojím se dalšího dne, bojím se sama sebe... :o(
•Ne každý kdo bloudí je ztracen.
•Neraduj se ze světla na konci tunelu, s největší pravděpodobností se jedná o protijedoucí lokomotivu.
•Štěstí je jenom sen, jen smutek a bolest je skutečná.
•Neexistuje žádný začátek ani konec...jediné co máš je TEĎ..
•Život je velké jeviště, na kterém musíš hrát. I když ti srdce krvácí, ty se musíš smát!
•Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí...
•Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které vám vzaly dech...
•Prožitek není to, co se vám stane...prožitek je to,jak naložíte s tím, co se vám stalo..
•Když si myslíš, že se k tobě všichni otáčejí zády, dobře se rozhlédni. Jsi to hlavně ty, kdo se otáčí zády k ostatním.
•Cítíš-li se skvěle.... buď bez obav, to přejde…xD
Pohádka o Červené Karkulce
27. července 2007 v 16:12 | →Různý věcičkyHnila jednou v jedné malinké chaloupce na kraji močálu jedna dívenka, které se říkalo červená Karkulka. Říkali jí červená proto, protože se pořád cpala červeným rybízem. Není divu, že byla stále ospalá, neboť celou noc strávila na záchodě. Nejednou se jí stalo, že na něm i usnula. Žila tam u močálu se svojí maminou. Jednou jí ta její mamina poslala k babičce, aby jí donesla dobrého vína, koláče, dort, buchty, chleba, vajíčka, mléko, kuře, strouhanku, zásobu prášků a také balíček cigaret, aby se babičce udělalo dobře. K narozeninám jí poslala mobila. A tak se šlo. Mamina jí to všechno zabalila do velké tašky a Karkulka šla. Táhla se jako hlemýžď. Došla na silnici, když v tom náhle jel okolo náklaďák pašující heroin a v něm, jako obvykle seděl seňor vlk. Když uviděl Karkulku, hned se chystal zastavit. Aby Karkulku zaujal, tak si pro jistotu nasadil černé brýle, do huby si strčil cigáro a na uši si nasadil sluchátka od diskmena. Byl z něho naprostý frajer. Když vlk náklaďák zastavil u červené Karkulky, otázal se jí vlk: "Kampak jdeš s tím báglem děvče?A vůbec, jak se jmenuješ?"
Karkulka: "Jsem červená Karkulka a chystám se s tím báglem za mojí babičkou."
Vlk vyndal s huby cigáro, odhodil jej na zem a vydechl.
Vlk: "A co v tom báglu vůbec pašuješ."
Karkulka: "Nevím, co to znamená to slovo pašovat, ale zní mi to špatně. V tom báglu nesu něco pro babičku."
Vlk: "A co konkrétně?"
Karkulka: "To je na dlouhé povídání."
Vlk si vyndal sluchátka z uší a řekl: "No tak, nestyď se děvenko. Hranice mi ještě neotevřeli."
Karkulka: "Nesu jí dort, vajíčka, koláče, buchty."
Vlk: "No vidím, že jí neseš celou kuchyni."
Karkulka: "Asi tak no. Má totiž narozeniny a jako minulý rok jí zásobuji jídlem a vším možným. Ale letos to bude snad naposledy."
Vlk: "Ale pročpak?"
Karkulka: "No mi jí s maminkou do toho jídla pořád dáváme nějaké jedy, ale zdá se, že bude odolávat na věčnost. Ale zatím to je snad v pohodě. Maminka pořád vyhrává ve sportce a tak jsme boháči široko v okolí. Ale to jsem zvědavá, co budeme dělat, až tu sportku kvůli nám zruší. To ale pak budeme vážně v péčku. Víte, co myslím pane, jak se vůbec jmenujete vy?"
Vlk: "Jsem přezdíván seňor vlk. Mé pravé jméno je Carlos de Partes."
Karkulka: "A kam se chystáte?"
Vlk: "No chtěl jsem do Mexika, ale to bych musel letadlem."
Karkulka: "Ale proč nechcete letadlem?"
Vlk: "No víš děvenko, mám tam vzadu takové zboží a ... prostě to nejde. Tak si to teď mířím do Ruska."
Karkulka: "Aha."
Vlk: "Nechceš svést. Vidím, že ten bágl máš těžký."
Karkulka: "Jo, to by se mi šiklo."
Vlk: "Tak nastup. Ten bágl hoď támhle dozadu na ty bedny."
A tak Karkulka nastoupila a jelo se.
Vlk: "Takže k babičce jo?"
Karkulka: "Jo."
Vlk: "Kolik je té tvé babičce let?"
Karkulka: "88."
Vlk: "Ideální věk."
Karkulka: "Proč?"
Vlk: "Ale nic nic. To si jen brblám pro sebe."
Karkulka: "Hezký fáro."
Vlk: "Že jo?"
Karkulka: "Kolik to jede?"
Vlk: "Holka, tohle je náklaďák. Od slova náklad. Mimochodem, neříká ti to něco?"
Karkulka: "Tak kolik?"
Vlk: "70."
Karkulka: "To ne."
Vlk: "Ale ano."
Karkulka: "Asi hodně stálo co?"
Vlk: "To si piš kotě. Kde ta tvoje bábina bydlí?"
Karkulka: "Nedaleko je už odbočka, tam je pěší cesta. U té mi zastav. Pak už to bude jen pár kroků."
Vlk: "Ideální cesta."
To si už řekl v duchu. Když dojeli k té odbočce, Karkulka vystoupila. Vlk jí ještě pozdravil: "Adios kotě."A odjel.
Cestou ještě zavolal svému bratru vlkovi Talbasovi. Samozřejmě, že to nezvedal. Až na potřetí se v telefonu ozval krutý hlas: "Co je zase. To se nemůžu ani vysrat?"
Carlos: "Ale můžeš, jen tu mám pro tebe dalšího zákazníka."
Talbas: "Nekecej? Chci říct, vážně?"
Carlos: "To si piš."
Talbas: "Takže jako obvykle budu ohlodávat kostičky?"
Carlos: "To teda budeš."
Talbas: "A kde ten zákazník krucinál vězí, už mám hlad!Už dlouho mám hlad."
Carlos: "Vydrž. Dočkej klasu, jako husa času. Nebo to má býti naopak?Asi jo. Nicméně od své skrýše půjdeš tři kroky, pak zahneš doleva kolem starého dubu šest metrů a u skal, co vypadají jako pr... zkrátka za nimi ta chalupa té babky musí být."
Talbas: "Takže ženská říkáš. No to se bude žaludek divit, co mu to tam spadne za scvrklou bábu."
Carlos: "Už musím končit, otevírají mi hranice."
Talbas: "Tak adios."
Talbus si ještě vyčistil pořádně zuby a vydal se na cestu. Karkulka zatím s tíhou svého báglu se plahočila dál po pěšince vedoucí k babiččině chaloupce.
Mezitím už přiskákal k babiččině chaloupce vlk Talbas a něžně zaklepal na dveře. Za dveřmi se ozval krutý hlas: "Kdo zase otravuje? Jsem zrovna na záchodě!"
Talbas: "To jsem já tvoje Karkulka."
Babička: "Co mi neseš?!"
Talbas: "Nesu ti mycí linku."
Babička: "Ty nejsi Karkulka! Ta mi nese něco jiného!"
Vlk tedy po chvilce znova zaklepal.
Babička: "Kdo to zas buší na moje dveře?!"
Talbas: "To jsem já Karkulka babi."
Babička: "Co mi neseš?"
Talbas: "Nesu ti tu tvojí kuchyň, co si tak chtěla!"
Babička: "Hned, už běžím."
Chudák babička. Jen co otevřela dveře, ani si neužila venkovního světla. Byla už dávno ve vlkovým břiše. Babička však byla chytrá. Vytáhla kapesní nožík a začala vlkovi párat břicho. Když přišla Karkulka k babiččině chaloupce, uslyšela řev. Zaklepala a řekla: "Babi, děje se tam něco?"
Babička: "Ale nic, nic, vše je v pořádku."
Řev utichl. Babička otevřela dveře a když Karkulka spatřila krev na podlaze, div, že se nesvalila na zem.
Babička: "To nic Karkulko. Já se taky lekla. Koupila jsem si Tesco kečup. Jak oni to dělají, že vypadá, jako krev. Zkrátka jsem ho upustila no."
Karkulka: "Tak jo, já to chápu, ale nechápu, proč je na zemi kůže od vlka."
Babička: "To víš, zkoušela jsem si kostým. Ale vždyť víš, že jsem nepořádnice jedna. Máš pro mě ty věci?"
Karkulka: "To víš, že mám ty cigarety, jinak bych sem nešla."
Karkulka objala babičku. Pak si sedli ke stolu a povídali si. No a to je vlastně všechno. Je to zvláštní, co se na světě děje.
Konec
Karkulka: "Jsem červená Karkulka a chystám se s tím báglem za mojí babičkou."
Vlk vyndal s huby cigáro, odhodil jej na zem a vydechl.
Vlk: "A co v tom báglu vůbec pašuješ."
Karkulka: "Nevím, co to znamená to slovo pašovat, ale zní mi to špatně. V tom báglu nesu něco pro babičku."
Vlk: "A co konkrétně?"
Karkulka: "To je na dlouhé povídání."
Vlk si vyndal sluchátka z uší a řekl: "No tak, nestyď se děvenko. Hranice mi ještě neotevřeli."
Karkulka: "Nesu jí dort, vajíčka, koláče, buchty."
Vlk: "No vidím, že jí neseš celou kuchyni."
Karkulka: "Asi tak no. Má totiž narozeniny a jako minulý rok jí zásobuji jídlem a vším možným. Ale letos to bude snad naposledy."
Vlk: "Ale pročpak?"
Karkulka: "No mi jí s maminkou do toho jídla pořád dáváme nějaké jedy, ale zdá se, že bude odolávat na věčnost. Ale zatím to je snad v pohodě. Maminka pořád vyhrává ve sportce a tak jsme boháči široko v okolí. Ale to jsem zvědavá, co budeme dělat, až tu sportku kvůli nám zruší. To ale pak budeme vážně v péčku. Víte, co myslím pane, jak se vůbec jmenujete vy?"
Vlk: "Jsem přezdíván seňor vlk. Mé pravé jméno je Carlos de Partes."
Karkulka: "A kam se chystáte?"
Vlk: "No chtěl jsem do Mexika, ale to bych musel letadlem."
Karkulka: "Ale proč nechcete letadlem?"
Vlk: "No víš děvenko, mám tam vzadu takové zboží a ... prostě to nejde. Tak si to teď mířím do Ruska."
Karkulka: "Aha."
Vlk: "Nechceš svést. Vidím, že ten bágl máš těžký."
Karkulka: "Jo, to by se mi šiklo."
Vlk: "Tak nastup. Ten bágl hoď támhle dozadu na ty bedny."
A tak Karkulka nastoupila a jelo se.
Vlk: "Takže k babičce jo?"
Karkulka: "Jo."
Vlk: "Kolik je té tvé babičce let?"
Karkulka: "88."
Vlk: "Ideální věk."
Karkulka: "Proč?"
Vlk: "Ale nic nic. To si jen brblám pro sebe."
Karkulka: "Hezký fáro."
Vlk: "Že jo?"
Karkulka: "Kolik to jede?"
Vlk: "Holka, tohle je náklaďák. Od slova náklad. Mimochodem, neříká ti to něco?"
Karkulka: "Tak kolik?"
Vlk: "70."
Karkulka: "To ne."
Vlk: "Ale ano."
Karkulka: "Asi hodně stálo co?"
Vlk: "To si piš kotě. Kde ta tvoje bábina bydlí?"
Karkulka: "Nedaleko je už odbočka, tam je pěší cesta. U té mi zastav. Pak už to bude jen pár kroků."
Vlk: "Ideální cesta."
To si už řekl v duchu. Když dojeli k té odbočce, Karkulka vystoupila. Vlk jí ještě pozdravil: "Adios kotě."A odjel.
Cestou ještě zavolal svému bratru vlkovi Talbasovi. Samozřejmě, že to nezvedal. Až na potřetí se v telefonu ozval krutý hlas: "Co je zase. To se nemůžu ani vysrat?"
Carlos: "Ale můžeš, jen tu mám pro tebe dalšího zákazníka."
Talbas: "Nekecej? Chci říct, vážně?"
Carlos: "To si piš."
Talbas: "Takže jako obvykle budu ohlodávat kostičky?"
Carlos: "To teda budeš."
Talbas: "A kde ten zákazník krucinál vězí, už mám hlad!Už dlouho mám hlad."
Carlos: "Vydrž. Dočkej klasu, jako husa času. Nebo to má býti naopak?Asi jo. Nicméně od své skrýše půjdeš tři kroky, pak zahneš doleva kolem starého dubu šest metrů a u skal, co vypadají jako pr... zkrátka za nimi ta chalupa té babky musí být."
Talbas: "Takže ženská říkáš. No to se bude žaludek divit, co mu to tam spadne za scvrklou bábu."
Carlos: "Už musím končit, otevírají mi hranice."
Talbas: "Tak adios."
Talbus si ještě vyčistil pořádně zuby a vydal se na cestu. Karkulka zatím s tíhou svého báglu se plahočila dál po pěšince vedoucí k babiččině chaloupce.
Mezitím už přiskákal k babiččině chaloupce vlk Talbas a něžně zaklepal na dveře. Za dveřmi se ozval krutý hlas: "Kdo zase otravuje? Jsem zrovna na záchodě!"
Talbas: "To jsem já tvoje Karkulka."
Babička: "Co mi neseš?!"
Talbas: "Nesu ti mycí linku."
Babička: "Ty nejsi Karkulka! Ta mi nese něco jiného!"
Vlk tedy po chvilce znova zaklepal.
Babička: "Kdo to zas buší na moje dveře?!"
Talbas: "To jsem já Karkulka babi."
Babička: "Co mi neseš?"
Talbas: "Nesu ti tu tvojí kuchyň, co si tak chtěla!"
Babička: "Hned, už běžím."
Chudák babička. Jen co otevřela dveře, ani si neužila venkovního světla. Byla už dávno ve vlkovým břiše. Babička však byla chytrá. Vytáhla kapesní nožík a začala vlkovi párat břicho. Když přišla Karkulka k babiččině chaloupce, uslyšela řev. Zaklepala a řekla: "Babi, děje se tam něco?"
Babička: "Ale nic, nic, vše je v pořádku."
Řev utichl. Babička otevřela dveře a když Karkulka spatřila krev na podlaze, div, že se nesvalila na zem.
Babička: "To nic Karkulko. Já se taky lekla. Koupila jsem si Tesco kečup. Jak oni to dělají, že vypadá, jako krev. Zkrátka jsem ho upustila no."
Karkulka: "Tak jo, já to chápu, ale nechápu, proč je na zemi kůže od vlka."
Babička: "To víš, zkoušela jsem si kostým. Ale vždyť víš, že jsem nepořádnice jedna. Máš pro mě ty věci?"
Karkulka: "To víš, že mám ty cigarety, jinak bych sem nešla."
Karkulka objala babičku. Pak si sedli ke stolu a povídali si. No a to je vlastně všechno. Je to zvláštní, co se na světě děje.
Konec
Noční hovor - good
22. července 2007 v 19:01 | →Různý věcičkyTiché zvonění mobilu se tlumeně ozvalo do tmy. Jednou, podruhé, potřetí. Pak se rozsvítila lampička a čísi ruka vyndala přístroj z kabelky.
"Tome, jsou čtyři ráno..." ozval se rozespalý hlas.
Ve sluchátku bylo ticho.
"Tome? Jsi tam?""Ano...," i v jeho hlase zněla únava, "ano, jsme tady, Jenny."
"No? Tak...tak proč voláš?"
Chvíli byl slyšet jen jeho tichý dech, jak šumí do ticha. Pak se ozval znovu.
"Víš, Jenny, já jsem přemýšlel. Celou noc... dlouho, už od rána."
Mlčela.
"Přemýšlel jsem o nás dvou..."
"Ano, lásko, ale... nemůže to teď počkat? Jsou dvě v noci a já..."
"Ne," znělo to mírně, i přesto se však kdesi hluboko v jeho hlase cosi zachvělo. Netrpělivost... nebo zloba, "ne, tohle je důležité, Jenny."
Posadila se na posteli a lehce zakroutila hlavou: "No dobře. Tak co máš na srdci?"
"Miluju tě, Jenny. Víš to?"
"Vím. A já tebe taky. Ale to už jsme si přece řekli tolikrát."
"Řekni to znovu."
"Co?"
"Že mě miluješ."
Tiše povzdechla a zopakovala: "Miluju tě, Tome."
Chvíli bylo ticho. Pak se ve sluchátku ozval jeho tichý smích. Táhlý, zoufalý smích. "Pamatuješ, Jenny, jak jsme se potkali?"
Pomalu si přitáhla přikrývku k tělu. Někde v žaludku se ozvala nevolnost. Ten smích ji zneklidnil - vždyť tímhle způsobem se nikdy nesmál. Něco se stalo.
"Jak-jak bych mohla zapomenout, Tome. Tam v parku, kam - "
"- jsi chodívala každý den venčit psa. Toho rozkošného malého pudlíka. A tam jsem tě i poprvé zahlédl."
Tiše povzdechl.
"Trvalo mi zatraceně dlouho, než jsem se tě odhodlal oslovit. A když už jsem se do toho konečně dal, řekl jsem největší pitomost, jaká mě mohla napadnout... Pamatuješ, co to tenkrát bylo?"
"Eh... Tome, já nevím. A nebylo by vhodnější nechat to na zít-"
"Řekl jsem: "Pardon, slečno, nevíte, kolik je hodin?" A ty jsi mi to s úsměvem řekla. No, a - to bylo všechno, pamatuješ. Odešel jsem a na nic víc jsem se nezmohl... Jaký jsem to byl ale šašek."
Cosi jí říkalo, ať zavěsí. Poslouchala však dál.
"A pak, jednoho dne, ti ten tvůj pudlík utekl. A byl jsem to já, kdo ho našel, jak očuchával popelnice na kraji parku. Okamžitě jsem ho poznal, vždyť jsem ho s tebou tolikrát viděl. A pak, když jsem tě spatřil, jak ho bezradně hledáš všude možně, věděl jsem, že tohle je moje šance. Buď teď anebo nikdy. A tak jsem k tobě přistoupil a jako tvůj hrdina ti předal tvého roztomilého malého miláčka. A odteď to už znáš... viď že ano?"
Chvíli neodpověděla. Pak tiše zašeptala:
"Proč mi to celé říkáš?"
"Víš, Jenny, lásko moje, proklínal jsem sám sebe. Dlouho, moc dlouho. A nemysli si, opravdu jsem si víc než jednou řekl, že jsem asi blázen. Že jsem jen příliš podezřívavý. Co jsem měl, no co? Jen pár stupidních drobností... cizí vůně z tvojí košilky... pár nocí za sebou, kdy jsi se trochu zpozdila... Samé maličkosti, hlouposti. Jenže já jsem prostě takový, víš. Vždyť mě znáš. A tak jsem se jednoho dne rozhodl zbavit se toho hloupého pocitu. Ujistit se, že se nemám čeho obávat. Že jsem pro moji krásnou Jenny stále vším tím, co je pro mě i ona. Prostě jsem musel mít jistotu, víš..."
Tiše vydechla.
"A tak jsem si dodal odvahu... vzal auto a - sledoval tě večer do města."
A znovu bylo ticho. Dlouhé, dusivé a nesnesitelné ticho. Když se pak opět ozval, jeho hlas již nebyl klidný. Třásl se neovladatelným žalem.
"Nemusel jsem ani vystoupit z auta, abych tě viděl ho objímat a líbat. Vlastně jsem nemusel ani vejít do toho motelu, abych ho spatřil, jak tě odvádí do svého pokoje. Nemusel jsem sejít do zahrady a podívat se dovnitř oknem, jak -," jeho hlas se zlomil. Chvíli mlčel a marně se pokoušel zadusit své vzlyky, "- ale já to udělal. A viděl jsem všechno... úplně všechno..."
"Ne..." zašeptala tiše, zatímco studená slaná kapka sjela po její levé tváři, "...Tome, proč..."
"Ano, spravně, Jenny. Proč...," jeho rozrušený dech šuměl ve sluchátku stále rychleji. V zármutku se ozval hněv. "Tolikrát jsem se toho večera ptal sám sebe. Proč? Čím jsem byl pro tebe špatný, že jsi mi to musela udělat? Čím jsem byl pro tebe tak hrozným manželem, že jsi mi musela lhát a ponižovat mě tím...? Proč! Proč jsi musela být taková?"
"Prosím... Tome, prosím přestaň... já ti to vysvětlím -."
"Nedíval jsem se na vás dlouho, Jenny. Ale ta chvíle mi stačila. Šel jsem zpět do svého auta, zatímco jsi ty dál zraňovala moje srdce... a znovu... a znovu. Celý svět se mi té noci zhroutil, víš. Celý svět spadl do prázdnoty a mně zbyla už jen jedna jediná věc... - víš jaká věc to byla, Jenny?"
Ale ona neodpověděla. Pláč zoufalosti se dral z jejího nitra.
"Ach, Jenny, kdybys věděla... kdybys jenom věděla. Ta věc - ta strašlivá věc... kterou teď držím v ruce. Co myslíš, že čeká tam uvnitř, na konci hlavně? ... Spasení? Peklo? Nebo snad nebe? Kdo ví, Jenny, kdo ví... A tak jsem tam seděl a hleděl jsem přímo do té šílené zbraně, dál a dál a auta mezitím projížděla, déšť padal a já přemýšlel. Hodně jsem přemýšlel... tak jako dnes."
"Ne - Tome... nedělej to, prosím," prodralo se z jejích úst mezi vzlyky. Jenže on se jenom zasmál.
"Ale, ale, Jenny... má sladká Jenny. Neudělal jsem to tehdy... a neudělám to ani teď. Přemýšlel jsem totiž strašně dlouho a o strašně mnoha věcech. O mně, o tobě. O něm. A neudělal jsem to - ale ne kvůli tomu, že bych neměl odvahu... to ani v nejmenší. Něco jsem si totiž uvědomil. Něco, co mi dodalo naději... něco, co mi vnuklo tu šílenou myšlenku. Koneckonců, nebyl jsem to přece já, kdo podváděl..."
Její vzlyky se ve vteřině zarazily. Strašlivá předtucha sevřela její srdce strachem. A on se znovu zasmál. Zlověstně, nenávistně.
"A tak jsem si počkal, až vyjdeš ven, nasedneš a odjedeš. Pak jsem vystoupil z auta, přešel pomalu ulici a vešel do motelu. Štěstí mi přálo a on za sebou nezavřel dveře. Mohl jsem to tedy provést pěkně rychle a potichu."
A znovu se do noční tmy vloudilo ticho, přerušované jen trhaným dechem. Tentokrát však nemělo dlouhé trvaní.
"Měla jsi vidět ten výraz v jeho tváři, když jsem namířil tu zasranou hlaveň do jeho xichtu. Měla jsi vidět, jak se celej rozklepal, jako malej smrad co kradl v kuchyni. Měla jsi vidět, jak se mu podlomily kolena, když jsem se mu představil. Ale já to nechtěl hned skončit... ne, to ne. Ani v nejmenším. Místo toho jsem si tam sednul a pak jsem si... - povídali. Dlouho do noci. Byl jsem k němu milý, pozorný a trpělivý, jako k příteli. A víš ty co? On mi ani nebyl schopen odpovědět na tu jedinou prostinkou otázku - otázku "Proč?". Zvláštní, že ano..."
Pousmál se a pokýval hlavou. A jeho výraz se znovu změnil.
"Ale pak mě omrzel. Ale ještě jsem to nechtěl skončit, ne, ještě nebyla ta správná chvíle. To muselo mít lepší konec, ne jen jeden hloupý výstřel v spícím motelu. A tak jsem mu nejdřív rozbil hubu, až ztratil vědomí. No... a pak - pak jsem ho donesl do kufru, zamknul zámek a odjel... Dal jsem ti vědět, že budu celý den v práci. A od té doby, drahá Jenny, přemýšlím..."
Stála uprostřed pokoje a slzy jí bezmocně stékaly po tvářích.
"Tome...Tome, lásko, prosím... Neudělej nic... ne..-"
"Probudil jsem ho před chvíli... sotva se hýbal. Asi ztratil hodně krve, víš. Je mi to líto. Vždycky jsem ale chtěl být spravedlivý a pozorný k ostatním, a tak i jemu dám to, co si zaslouží... co ty na to, Franku? Řekneš Jenny, jak moc ji miluješ?"
Její ztuhlé prsty sevřely křečovitě sluchátko telefonu. Vzápětí se kdesi na druhé straně ozval zvuk strhávané náplasti a tiché zasténaní.
"Jenny...," kdosi tiše zašeptal, "Jenny, pomoz mi."
"Franku....!"
Tupá rána zazněla tichem.
"Řekni jí to. Řekni jí to, Franku."
"Miluju tě, Jenny...," jeho hlas slábl a sílil, jakoby sbíral všechny síly, které mu ještě zbývaly.
"Vidíš?" v Tomově hlase se ozvala ironie. Zvuk nabíjené pistole.
"Tome! Ne!" vykřikla rozechvěle.
"Ale proč, Jenny? Proč? Ptám se teď i tebe, i když vím, že mi nedáš žádnou odpověď. Stejně jako on, i když jsem se ho ptal tak dlouho a usilovně. Místo toho se třásl při pohledu do hlavně zbraně, do které já hleděl tak dlouho bez mrknutí oka. Nikdo z vás mi nedá odpověď a mně tak nezbývá než udělat tu jedinou věc! Tu jedinou věc, která ještě zbývá..."
Cosi zašustilo a tlumené sténání vyšlo z Frankových úst.
"Řekni sbohem, Franku."
"Jenny... nenech ho..."
"Tome!"
"Řekni sbohem, příteli..."
Děsivá rána přerušila noční ticho. Vykřikla a ten výkřik byl pln vší té hrůzy, která jí zbavovala rozumu. A on se smál.
"Ach, Jenny, měla bys ho vidět. Co je z něj teď... Vážně, vážně je to ještě větší troska než byl předtím...," nová vlna neovladatelného smíchu zachvátila jeho hrdlo. A ona plakala, plakala dlouho a zoufale, vědoma si své strašlivé viny. Viny, která se mísila s nenávistí a bezmocí, s šokem a zlobou. A ve sluchátku bylo znovu ticho.
"Je mi to líto, Jenny..." Jeho hlas byl opět klidný a tichý. "Je mi líto, že to muselo skončit takhle. Řeknu už jen jedno. Jsi báječná žena a udělala jsi mne šťastným."
Její hysterický pláč téměř přehlušil jeho slova.
"Byla jsi pro mne vším. A mně se svírá srdce při pomyšlení, že již nic nebude jako dřív... Prosím tě o odpuštění, Jenny. Má lásko."
Zazněl druhý výstřel a... pak již nepromluvil...
"Tome, jsou čtyři ráno..." ozval se rozespalý hlas.
Ve sluchátku bylo ticho.
"Tome? Jsi tam?""Ano...," i v jeho hlase zněla únava, "ano, jsme tady, Jenny."
"No? Tak...tak proč voláš?"
Chvíli byl slyšet jen jeho tichý dech, jak šumí do ticha. Pak se ozval znovu.
"Víš, Jenny, já jsem přemýšlel. Celou noc... dlouho, už od rána."
Mlčela.
"Přemýšlel jsem o nás dvou..."
"Ano, lásko, ale... nemůže to teď počkat? Jsou dvě v noci a já..."
"Ne," znělo to mírně, i přesto se však kdesi hluboko v jeho hlase cosi zachvělo. Netrpělivost... nebo zloba, "ne, tohle je důležité, Jenny."
Posadila se na posteli a lehce zakroutila hlavou: "No dobře. Tak co máš na srdci?"
"Miluju tě, Jenny. Víš to?"
"Vím. A já tebe taky. Ale to už jsme si přece řekli tolikrát."
"Řekni to znovu."
"Co?"
"Že mě miluješ."
Tiše povzdechla a zopakovala: "Miluju tě, Tome."
Chvíli bylo ticho. Pak se ve sluchátku ozval jeho tichý smích. Táhlý, zoufalý smích. "Pamatuješ, Jenny, jak jsme se potkali?"
Pomalu si přitáhla přikrývku k tělu. Někde v žaludku se ozvala nevolnost. Ten smích ji zneklidnil - vždyť tímhle způsobem se nikdy nesmál. Něco se stalo.
"Jak-jak bych mohla zapomenout, Tome. Tam v parku, kam - "
"- jsi chodívala každý den venčit psa. Toho rozkošného malého pudlíka. A tam jsem tě i poprvé zahlédl."
Tiše povzdechl.
"Trvalo mi zatraceně dlouho, než jsem se tě odhodlal oslovit. A když už jsem se do toho konečně dal, řekl jsem největší pitomost, jaká mě mohla napadnout... Pamatuješ, co to tenkrát bylo?"
"Eh... Tome, já nevím. A nebylo by vhodnější nechat to na zít-"
"Řekl jsem: "Pardon, slečno, nevíte, kolik je hodin?" A ty jsi mi to s úsměvem řekla. No, a - to bylo všechno, pamatuješ. Odešel jsem a na nic víc jsem se nezmohl... Jaký jsem to byl ale šašek."
Cosi jí říkalo, ať zavěsí. Poslouchala však dál.
"A pak, jednoho dne, ti ten tvůj pudlík utekl. A byl jsem to já, kdo ho našel, jak očuchával popelnice na kraji parku. Okamžitě jsem ho poznal, vždyť jsem ho s tebou tolikrát viděl. A pak, když jsem tě spatřil, jak ho bezradně hledáš všude možně, věděl jsem, že tohle je moje šance. Buď teď anebo nikdy. A tak jsem k tobě přistoupil a jako tvůj hrdina ti předal tvého roztomilého malého miláčka. A odteď to už znáš... viď že ano?"
Chvíli neodpověděla. Pak tiše zašeptala:
"Proč mi to celé říkáš?"
"Víš, Jenny, lásko moje, proklínal jsem sám sebe. Dlouho, moc dlouho. A nemysli si, opravdu jsem si víc než jednou řekl, že jsem asi blázen. Že jsem jen příliš podezřívavý. Co jsem měl, no co? Jen pár stupidních drobností... cizí vůně z tvojí košilky... pár nocí za sebou, kdy jsi se trochu zpozdila... Samé maličkosti, hlouposti. Jenže já jsem prostě takový, víš. Vždyť mě znáš. A tak jsem se jednoho dne rozhodl zbavit se toho hloupého pocitu. Ujistit se, že se nemám čeho obávat. Že jsem pro moji krásnou Jenny stále vším tím, co je pro mě i ona. Prostě jsem musel mít jistotu, víš..."
Tiše vydechla.
"A tak jsem si dodal odvahu... vzal auto a - sledoval tě večer do města."
A znovu bylo ticho. Dlouhé, dusivé a nesnesitelné ticho. Když se pak opět ozval, jeho hlas již nebyl klidný. Třásl se neovladatelným žalem.
"Nemusel jsem ani vystoupit z auta, abych tě viděl ho objímat a líbat. Vlastně jsem nemusel ani vejít do toho motelu, abych ho spatřil, jak tě odvádí do svého pokoje. Nemusel jsem sejít do zahrady a podívat se dovnitř oknem, jak -," jeho hlas se zlomil. Chvíli mlčel a marně se pokoušel zadusit své vzlyky, "- ale já to udělal. A viděl jsem všechno... úplně všechno..."
"Ne..." zašeptala tiše, zatímco studená slaná kapka sjela po její levé tváři, "...Tome, proč..."
"Ano, spravně, Jenny. Proč...," jeho rozrušený dech šuměl ve sluchátku stále rychleji. V zármutku se ozval hněv. "Tolikrát jsem se toho večera ptal sám sebe. Proč? Čím jsem byl pro tebe špatný, že jsi mi to musela udělat? Čím jsem byl pro tebe tak hrozným manželem, že jsi mi musela lhát a ponižovat mě tím...? Proč! Proč jsi musela být taková?"
"Prosím... Tome, prosím přestaň... já ti to vysvětlím -."
"Nedíval jsem se na vás dlouho, Jenny. Ale ta chvíle mi stačila. Šel jsem zpět do svého auta, zatímco jsi ty dál zraňovala moje srdce... a znovu... a znovu. Celý svět se mi té noci zhroutil, víš. Celý svět spadl do prázdnoty a mně zbyla už jen jedna jediná věc... - víš jaká věc to byla, Jenny?"
Ale ona neodpověděla. Pláč zoufalosti se dral z jejího nitra.
"Ach, Jenny, kdybys věděla... kdybys jenom věděla. Ta věc - ta strašlivá věc... kterou teď držím v ruce. Co myslíš, že čeká tam uvnitř, na konci hlavně? ... Spasení? Peklo? Nebo snad nebe? Kdo ví, Jenny, kdo ví... A tak jsem tam seděl a hleděl jsem přímo do té šílené zbraně, dál a dál a auta mezitím projížděla, déšť padal a já přemýšlel. Hodně jsem přemýšlel... tak jako dnes."
"Ne - Tome... nedělej to, prosím," prodralo se z jejích úst mezi vzlyky. Jenže on se jenom zasmál.
"Ale, ale, Jenny... má sladká Jenny. Neudělal jsem to tehdy... a neudělám to ani teď. Přemýšlel jsem totiž strašně dlouho a o strašně mnoha věcech. O mně, o tobě. O něm. A neudělal jsem to - ale ne kvůli tomu, že bych neměl odvahu... to ani v nejmenší. Něco jsem si totiž uvědomil. Něco, co mi dodalo naději... něco, co mi vnuklo tu šílenou myšlenku. Koneckonců, nebyl jsem to přece já, kdo podváděl..."
Její vzlyky se ve vteřině zarazily. Strašlivá předtucha sevřela její srdce strachem. A on se znovu zasmál. Zlověstně, nenávistně.
"A tak jsem si počkal, až vyjdeš ven, nasedneš a odjedeš. Pak jsem vystoupil z auta, přešel pomalu ulici a vešel do motelu. Štěstí mi přálo a on za sebou nezavřel dveře. Mohl jsem to tedy provést pěkně rychle a potichu."
A znovu se do noční tmy vloudilo ticho, přerušované jen trhaným dechem. Tentokrát však nemělo dlouhé trvaní.
"Měla jsi vidět ten výraz v jeho tváři, když jsem namířil tu zasranou hlaveň do jeho xichtu. Měla jsi vidět, jak se celej rozklepal, jako malej smrad co kradl v kuchyni. Měla jsi vidět, jak se mu podlomily kolena, když jsem se mu představil. Ale já to nechtěl hned skončit... ne, to ne. Ani v nejmenším. Místo toho jsem si tam sednul a pak jsem si... - povídali. Dlouho do noci. Byl jsem k němu milý, pozorný a trpělivý, jako k příteli. A víš ty co? On mi ani nebyl schopen odpovědět na tu jedinou prostinkou otázku - otázku "Proč?". Zvláštní, že ano..."
Pousmál se a pokýval hlavou. A jeho výraz se znovu změnil.
"Ale pak mě omrzel. Ale ještě jsem to nechtěl skončit, ne, ještě nebyla ta správná chvíle. To muselo mít lepší konec, ne jen jeden hloupý výstřel v spícím motelu. A tak jsem mu nejdřív rozbil hubu, až ztratil vědomí. No... a pak - pak jsem ho donesl do kufru, zamknul zámek a odjel... Dal jsem ti vědět, že budu celý den v práci. A od té doby, drahá Jenny, přemýšlím..."
Stála uprostřed pokoje a slzy jí bezmocně stékaly po tvářích.
"Tome...Tome, lásko, prosím... Neudělej nic... ne..-"
"Probudil jsem ho před chvíli... sotva se hýbal. Asi ztratil hodně krve, víš. Je mi to líto. Vždycky jsem ale chtěl být spravedlivý a pozorný k ostatním, a tak i jemu dám to, co si zaslouží... co ty na to, Franku? Řekneš Jenny, jak moc ji miluješ?"
Její ztuhlé prsty sevřely křečovitě sluchátko telefonu. Vzápětí se kdesi na druhé straně ozval zvuk strhávané náplasti a tiché zasténaní.
"Jenny...," kdosi tiše zašeptal, "Jenny, pomoz mi."
"Franku....!"
Tupá rána zazněla tichem.
"Řekni jí to. Řekni jí to, Franku."
"Miluju tě, Jenny...," jeho hlas slábl a sílil, jakoby sbíral všechny síly, které mu ještě zbývaly.
"Vidíš?" v Tomově hlase se ozvala ironie. Zvuk nabíjené pistole.
"Tome! Ne!" vykřikla rozechvěle.
"Ale proč, Jenny? Proč? Ptám se teď i tebe, i když vím, že mi nedáš žádnou odpověď. Stejně jako on, i když jsem se ho ptal tak dlouho a usilovně. Místo toho se třásl při pohledu do hlavně zbraně, do které já hleděl tak dlouho bez mrknutí oka. Nikdo z vás mi nedá odpověď a mně tak nezbývá než udělat tu jedinou věc! Tu jedinou věc, která ještě zbývá..."
Cosi zašustilo a tlumené sténání vyšlo z Frankových úst.
"Řekni sbohem, Franku."
"Jenny... nenech ho..."
"Tome!"
"Řekni sbohem, příteli..."
Děsivá rána přerušila noční ticho. Vykřikla a ten výkřik byl pln vší té hrůzy, která jí zbavovala rozumu. A on se smál.
"Ach, Jenny, měla bys ho vidět. Co je z něj teď... Vážně, vážně je to ještě větší troska než byl předtím...," nová vlna neovladatelného smíchu zachvátila jeho hrdlo. A ona plakala, plakala dlouho a zoufale, vědoma si své strašlivé viny. Viny, která se mísila s nenávistí a bezmocí, s šokem a zlobou. A ve sluchátku bylo znovu ticho.
"Je mi to líto, Jenny..." Jeho hlas byl opět klidný a tichý. "Je mi líto, že to muselo skončit takhle. Řeknu už jen jedno. Jsi báječná žena a udělala jsi mne šťastným."
Její hysterický pláč téměř přehlušil jeho slova.
"Byla jsi pro mne vším. A mně se svírá srdce při pomyšlení, že již nic nebude jako dřív... Prosím tě o odpuštění, Jenny. Má lásko."
Zazněl druhý výstřel a... pak již nepromluvil...
Řetězák
22. července 2007 v 2:26Tak před chvílí sem právě dopsala asi km dlouhej článek a dyž sem to chtěla zveřejnit,tak se mi to smazalo!!!!!!!!!!!!!! x( x( Tywe!! Mno znova to už psát nebudu,tak vám sem dávam aspoň řetězák...:-/
1) Kolik je hodin? 02:04
2) Kolikátého je dnes? 22.7.07
3) Co je dnes za den? vlatně už neděle
4) Kolik máte ve škole hodin? sou prááázky :)
5) Co vidíš z okna? tmu :D
6) Co vidíš z balkönu? taky tmu :D
7) Co vidíš, když otevřeš dveře od svého pokoje? chodbu a schody dolů
8) Co vidíš pod sebou? lino
9) Co vidíš kolem sebe? postel,skříně atd..
10) Co vidíš na stole? lampičku , notebook , tužky,papíry,mobik,pití,....
11) Co vidíš, když zavřeš oči? tmu
12) Co vidíš ted' na ulici (z nejbliššího okna)? mno tmu :D
13) Co vidíš na sobě? pyžamo
14) Co vidíš před sebou? monitor
15) Věříš v Boha? ne
16) Věříš v Satana? nevim
17) Věříš v Anděla? asi ne
18) Věříš v Mimozemšt'any? jj
19) Věříš na nebe? jj
20) Věříš v peklo? nevim
21) Věříš, že potkáš svoji oblíbenou celebritu? neim
22) Věříš na pravou lásku? ne
23) Znáš EMO kluka nebo EMO holku? jo
24) Znáš nějakého Gothica? nn
25) Znáš někoho, kdo má piercing? jj
26) Chceš piercing? už asi ne
27) Znáš někoho, kdo má tetování? jj
28) Chceš tetování? nn
29) Znáš někoho, kdo má dredy? jj
30) Chceš dredy? ne
31) Znáš punkera/punkerku? jo
32) Znáš svůj osud? nn
33) Chceš ho znát? radši ne
34) Chce se ti spát? moc ne
35) Jsi unavený/á? ne
36) Na koho myslíš, když děláš tento řetězec? na tebe! :D
37) Proč? jen tak :D
38) Co jsi dnes dělal/a? spala :D
39) Co posloucháš za hudbu? hip hop,rock,punk...tak nějak všechno
40) Tvůj nej film? nemam nej film
41) Znáš film Královna prokletých? jo ae neviděla sem to :D
42) Znáš film Titanic? jo
43) Znáš film Divoké kočky? jj
44) Znáš film Hříšný tanec 2? jj ae 2 sem neviděla
45) Je lepší Hříšný tanec 1 nebo 2? neim
46) Mám už končit? třeba..
47) Díval/a jses dnes na TV? jj
48) Kdy, kde a na co? v pokojiku na dvd
49) Máš svůj pokoj? jj
50) Máš svoji TV? jj
51) Máš svůj PC? jj
52) Máš svoji postel? joo :D
53) Máš svůj mobil? jj
54) Máš svoje rádio? jj
55) Máš svůj discman? jj
56) Máš svoje Mp3? měla sem,to sem ztratila...pak sem měla další..to sem rozbila...a teď nemam nic :D :(
57) Máš svůj fot'ák? jj
58) Už dost blábolím, ale ted' po pravdě. Mám končit? neee
59) Koho máš ted' ráda? rodinu a kámoše
60) Máš domácí zvíře? jj
61) Jaké? andulku,želvu,kočku
62) Blbé otázky? mmm docela jo :D
63) Kolik si myslíš, že bude ještě otázek? neim
64) Víš kdo vymyslel tento řetězák? jak to mam vědět
65) Jak se cítíš? zvláštně.....:D
66) Co posloucháš? UDG
67) Stahuješ si Mp3? jj
68) Proč? páč mě to baví :D
69) Kolik je hodin? 2:21
70) Vypiš všechny tvé nej blogy: je jich hodně...
71) Kde bydlíš? Prag
72) Tvoje jméno? Lenka
73) Líbí se ti tvoje jméno? ne
74) Mám už fakt končit? tak asi jo :D
75) Kdo si myslíš, že tento řetězák vymyslel? Holka nebo kluk? holka
76) Bavilo tě to? šlo to
77)Napiš 3 blogy kteří si mají tento řetězák udělat:
3) Co je dnes za den? vlatně už neděle
4) Kolik máte ve škole hodin? sou prááázky :)
5) Co vidíš z okna? tmu :D
6) Co vidíš z balkönu? taky tmu :D
7) Co vidíš, když otevřeš dveře od svého pokoje? chodbu a schody dolů
8) Co vidíš pod sebou? lino
9) Co vidíš kolem sebe? postel,skříně atd..
10) Co vidíš na stole? lampičku , notebook , tužky,papíry,mobik,pití,....
11) Co vidíš, když zavřeš oči? tmu
12) Co vidíš ted' na ulici (z nejbliššího okna)? mno tmu :D
13) Co vidíš na sobě? pyžamo
14) Co vidíš před sebou? monitor
15) Věříš v Boha? ne
16) Věříš v Satana? nevim
17) Věříš v Anděla? asi ne
18) Věříš v Mimozemšt'any? jj
19) Věříš na nebe? jj
20) Věříš v peklo? nevim
21) Věříš, že potkáš svoji oblíbenou celebritu? neim
22) Věříš na pravou lásku? ne
23) Znáš EMO kluka nebo EMO holku? jo
24) Znáš nějakého Gothica? nn
25) Znáš někoho, kdo má piercing? jj
26) Chceš piercing? už asi ne
27) Znáš někoho, kdo má tetování? jj
28) Chceš tetování? nn
29) Znáš někoho, kdo má dredy? jj
30) Chceš dredy? ne
31) Znáš punkera/punkerku? jo
32) Znáš svůj osud? nn
33) Chceš ho znát? radši ne
34) Chce se ti spát? moc ne
35) Jsi unavený/á? ne
36) Na koho myslíš, když děláš tento řetězec? na tebe! :D
37) Proč? jen tak :D
38) Co jsi dnes dělal/a? spala :D
39) Co posloucháš za hudbu? hip hop,rock,punk...tak nějak všechno
40) Tvůj nej film? nemam nej film
41) Znáš film Královna prokletých? jo ae neviděla sem to :D
42) Znáš film Titanic? jo
43) Znáš film Divoké kočky? jj
44) Znáš film Hříšný tanec 2? jj ae 2 sem neviděla
45) Je lepší Hříšný tanec 1 nebo 2? neim
46) Mám už končit? třeba..
47) Díval/a jses dnes na TV? jj
48) Kdy, kde a na co? v pokojiku na dvd
49) Máš svůj pokoj? jj
50) Máš svoji TV? jj
51) Máš svůj PC? jj
52) Máš svoji postel? joo :D
53) Máš svůj mobil? jj
54) Máš svoje rádio? jj
55) Máš svůj discman? jj
56) Máš svoje Mp3? měla sem,to sem ztratila...pak sem měla další..to sem rozbila...a teď nemam nic :D :(
57) Máš svůj fot'ák? jj
58) Už dost blábolím, ale ted' po pravdě. Mám končit? neee
59) Koho máš ted' ráda? rodinu a kámoše
60) Máš domácí zvíře? jj
61) Jaké? andulku,želvu,kočku
62) Blbé otázky? mmm docela jo :D
63) Kolik si myslíš, že bude ještě otázek? neim
64) Víš kdo vymyslel tento řetězák? jak to mam vědět
65) Jak se cítíš? zvláštně.....:D
66) Co posloucháš? UDG
67) Stahuješ si Mp3? jj
68) Proč? páč mě to baví :D
69) Kolik je hodin? 2:21
70) Vypiš všechny tvé nej blogy: je jich hodně...
71) Kde bydlíš? Prag
72) Tvoje jméno? Lenka
73) Líbí se ti tvoje jméno? ne
74) Mám už fakt končit? tak asi jo :D
75) Kdo si myslíš, že tento řetězák vymyslel? Holka nebo kluk? holka
76) Bavilo tě to? šlo to
77)Napiš 3 blogy kteří si mají tento řetězák udělat:
Kate,Petush,Petusaa
Popp Song - ke stažení!!
21. července 2007 v 22:28 | ->>Debbie rocktPOZOR! Myslim,že než začnete stahovat,měla bych upozornit na stránku...ehm...nevim co mam napsat...:D Prostě jestli chcete tuhle písničku stáhnout,tak stahujte...jinde sem jí nenašla...
Takže...klikněte SEM pak sjeďte dolu a dejte DOWNLOADEN...počkejte.......pak vám naskočí další stránka...zase čekejte...a pak dejte DOWNOLAND a je to :o)
TH hráli před 500 000 lidmi!!
17. července 2007 v 20:59 | ->>Tokio Hotel
Přislo přes půl milionu lidí, aby slavili přímo pod Eiffelovou věží! Když Tokio Hotel šli v 19.45 hod. na podium, nebylo žádné zastavení. Atmosféra byla perfektní, při zářivém slunečním svitu poskytovala kapela vynikající rockovou show a nadchla hodně lidí! Vystoupení bylo přenášeno živě a den končil fantastickým ohňostrojem!
Mno je to hukot...koukněte se na vystoupení...









