close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2007

16.5.07

16. května 2007 v 16:24
Aooooj!!!! Hey,tak jsem toho Vančuru neřikala!! xD :)) Páč jsem se včera jela podívat na tu school a dnes jsem musela jet pro potvrzení k doktorce...Takže suppa! :) Mno jinak ta škola se mi zdá good! Vevnitř je to pěkný,je velká,chodí tam prej 900 lidí..loool...jako já jsem zvyklá na asik 200..xD A venku to je taky pěkný...všude se válej vajgly...xD Takže super! xD Snad se mi tam bude i líbit...no...to se uvidí tak za 5 měsíců...:) Paaap!!!

Blablabloublablay xD

14. května 2007 v 14:53
Ahojík,tak po dlouhý době sem zase něco písnu...ale nejdřív se omlouvam,že jsem sem nic nedala o víkendu,ae byla jsem pryč a v neděli jsem vubec nestíhala...
Taagže...škola! xD :( Jak už jsem sem psala,nevzali mě. Tak jsem tentokrát podala přihlášku...na učňák-obor...ehm...aranžér. xD Jinde bylo obsazeno,tak jsem prostě musela jít sem...:( Jenže mě napadlo,že bych mohla za rok přestoupit....Jako pochybuju,že mě bude bavit aranžovat,takže bych šla tam,kam chci...nj,ae to budu muset mít hodně dobrý známky...Pak by mě třeba vzali...no...to se uvidí až za rok. Teď jdu prostě sem.
Další věc:je to asik 2 měsíce zpátky,co jsem sem psala,že budu řikat ňáký dílo od Vančury....jj bude to teď ve středu,tak mi držte palce,ať to nezvořu,páč já jsem na tohle expert...:-/ xD
Jo a ještě něco...xD Za tejden budem mít 2 koťátka.... :)))
Mno,to je asik tak vše,co jsem sem chtěla napsat xD Takže papeeeec a užívejte si krásné slunné dny!!!!! xD :))

CD Devilish

10. května 2007 v 17:59 ->>Tokio Hotel
  1. It´s so hard to live
  2. Leb die Sekunde
  3. Nicht´s wird besser
  4. I needn´d you
  5. Nothing like´s before
  6. Schönes Mädchen aus dem all
  7. Schwerelos

New singl

10. května 2007 v 17:58 ->>Killerpilze
Takže, už je to venku!! Novej singl KiPis se jmenuje "Lieb mich oder hass mich" (Miluj mě nebo nenáviď) a vyjde 27.7.2007!!

Newsletter Kipis

10. května 2007 v 17:55 ->>Killerpilze
Ahoj, milí přátelé rockové hudby!
První letní dny v dubnu byly u nás trochu klidnější, ale včera jsme zase vstali z hudebníků, co jsou jen ve studiu a dělají, že nahrávají album :) Krátce jsme se ukázali na BRAVO SUPERSHOW v Düsseldorfu a co se nám tam nestalo??? DOSTALI JSME STŘÍBRNÉHO OTTU PRO "SUPERBAND ROCK 2006". Jak skvělí tedy jste?? Tahle cena patří jen a jen VÁM, všem, co pro nás hlasovali. Je to geniální a tahle cena pro nás tolik znamená. Díky, díky, díky!!! Ach, a ještě jedno jsme vám chtěli říct: DÍKY! Kromě toho jsme vám chtěli říct, že velmi, velmi brzo dostanete všechny informace k novému singlu, novému albu a novému turné! Je to něco tak skvělého, tomu byste nevěřili! Konečně to zase všechno začne. Podívejte se prostě příští týden na www.killerpilze.de a těšte se na to, co přijde. My se budeme těšit taky a doufáme, že vás všechny brzy zase uvidíme a budeme rockovat i v roce 2007! Hezký týden a brzy nashle! Jo, Fabi a Mäx

Rozhovor s Víťou a Matesem

10. května 2007 v 17:42 ->>Mandrage

Musím podotknout, že dělat rozhovor s plzeňskou kapelou Mandrage (byť pouze s její částí: Mates-drums, Vít-guitar, vocals) se vyrovná leckterému adrenalinovému sportu. Neposedí, nepostojí, nedrží se tématu a když náhodou postřehnete záblesk zájmu v jejich očích a vysvitne naděje, že odpověď je nablízku, záhy zjistíte, že se jednalo pouze o dojem a místo odpovědi dostanete spršku ironie a sarkasmu. Přesto to byl jeden z mých nejpříjemnějších rozhovorů, protože si myslím, že nejhůř je na tom vždycky ten, kdo se bere vážně, což klukům NAŠTĚSTÍ nehrozí. Show začíná, přeji příjemnou zábavu!1, 2, 3 teď!

Historie kapely Mandrage sahá do roku 2001. Za tu dobu jste prodělali poměrně radikální změnu, jak ve stylu, tak v sestavě a vytvořili jste si jako jedna z mála kapel na naší scéně specifickou tvář. Loni jste natočili demo a před pár dny podepsali smlouvu s Universalem.

Klobouk dolů, na jednu mladou kapelu docela rychloúspěch. Jak moc se vám změnil život?
Mates:Mně se naprosto změnil život. Já už třeba nechodim tam, kam jsem chodíval dřív. (smích)
Vít: Ne, v podstatě se život zatim nezměnil.

Máte představu kolik koncertů jste odehráli než si vás našli lidi z Universalu nebo jak si vás vlastně našli?
Mates: Poslali jsme jim demo, jim se líbilo a pak přijel typ na zkoušku a pak na koncert.
Vít: Ve skutečnosti to bylo tak, že typ za námi přijel do Spirály, my jsme ho strašně ***tato část byla na přání kapely vyňata*** a on vytáhnul smlouvu. (smích)
Co si slibujete od toho, že jste podepsali tuhle smlouvu?
Vítek: Já osobně si od toho slibuju mít svůj obličej v "Bravíčku" a vypadat jako 100% "Tokio Hotelák"(pozn.: Tokio Hotel nově "objevená" německá skupina).
Mates: Já doufam, že mi to přinese hodně peněz, abych se mohl ufetovat k smrti.(smích)
Vít: Taktéž.
Smlouva je podepsána, kdy začnete nahrávat?
Mates: Za dva tejdny jdeme na víkend, jen tak si odskočit do Sona (pozn.: nejlepší nahrávací studio v ČR). Tady nahrajeme demo, kde budou všechny písničky, které máme, z nichž se vybere nějaký singl nebo singly, který se postupně natočí a o prázdninách jdeme natáčet kompletní desku.
Máte producenta?
Mates: Producent zatím není vybrán.
Budete moct zasáhnout do jeho výběru nebo vám ho určí firma?
Mates: Vybere ho firma, ale máme s nima domluvu, že se to pojede půl na půl.
Víte určitá jména?
Mates: Víme jména, ale zatím se nesmí říkat, protože neni nic jistýho.
Natočíte desku, krok číslo jedna. Zajistí vám firma třeba prostor v rádiích a ostatních médiích?
Mates: Doufáme, že jo.
Vít: Hlavně chceme do "Bravíčka".(smích)
Co organizace koncertů, zůstává ve vaší režii?
Mates: Koncerty jsou v naší režii. Samozřejmě budeme rádi, když nás firma doporučí před nějakou dobrou kapelu, ale jinak je to čistě naše věc.
Objevíte se na nějakých festivalech?
Mates: Letos ani ne. V červnu budem na Green Islands, kde vystupujou třeba Sunshine a všechny podobný dobrý kapely a pak se chystáme natáčet, takže nebude čas.
Já jsem slyšela, že se firmě nelíbí vaše jméno…
Mates: To nevim, kde jsi slyšela, ale jméno bude zůstávat. Nejlepší Mandrage.
Dostali jste ještě nějaká jiná omezení ze strany firmy?
Mates: Naštěstí jsme padli na dobrýho člověka (pozn.: Martin Červinka), kterej je hrozně v pohodě a fajn a všechno s náma řeší, takže problém zatím nebyl.
Určitě jste už slyšeli, že jste čeští Tokio Hotel, co vy na to?
Mates: To vychází z toho, že frontman kapely je moje sestra. Takže to máme v rodině, ale jinak bych řekl, že jsou to "toyové"!
Vít: Já bych to neřikal, co si o nich myslim.
Srovnávání s nimi vám tedy není příjemné?
Mates: Ne. Samozřejmě, protože my jsme daleko lepší kapela.(si ňák věříte...to teda nejste :P)
Na vašich plakátech se objevuje: Mandrage under-pop. Jak vy sami by jste představili to, co Mandrage hrají, nechci žádnou škatulku…
Mates: Je to do popu, ale jsou tam rockový věci nebo věci do punku, rock and roll. Je to melodický, "hopsací" a víš co, hlavně ať lidi přijdou na koncert.
Jaké kapely baví vás?
Mates: Já jsem vyrostl na Třech Sestrách.
Vít: Já posloucham v podstatě všechno, posloucham třeba i techno!
Závěrem..
Mates: Choďte do Alfy!(smích)
Vít: Zdravim všechny medúzy, chobotnice a žraloky!(smích)

Vzkaz od nich

10. května 2007 v 17:37 ->>Mandrage
Predem diky moc vsem za krasny vzkazy - co se tyce vasi debaty o poblaznenych fanynkach, nemyslim si ze by to s nama bylo tak horky a tokio hotel z nas opravdu nikdy nebudou - jsme normalni kluci ktere muzete potkat v tramvaji, pokecat v klubu apod. nejsme idioti ani namachrovany pozéři, ale pokud nase kapela na nektere fanynky zapusobi i jinak nez jen muzikou, urcite nas to urazet nebude - takove veci uz davno neresime - urazet to bude jen ty, kteri nic nedelaji a jenom remcaji o tom jak ty ostatni jsou hrozny a takovych lidi je bohuzel dost.

EUROSONG

9. května 2007 v 20:10
Mno...takže zejtra bude v TV Eurosong...(a prej ještě v sobotu)bude se to dít v Helsinkách a nás budou reprezentovat Kabáti...:( bžee...teda...když dostali nejvíc hlasů,tak je asik Česko chce,ale já s tim nesouhlasim!!! xD :( sem chtěla Gipsyka bo aspoň Bendeho...:-/ lepší tam nebyli mno...ae Kabáty? dyk ty vuubec nemůžou vyhrát!! takej Gipsy by měl určo větší šanci! no,na druhou stranu,je to věc názoru,že? vám se třeba líbit můžou...třeba překvapěj a vyhrajou! xD no toe jedno to neřešim,páč je nesnášim...:P (Pište do kometů,co si o tom myslíte vy pls)
No...něco k tomu,jestli nevíte o co go....
Vítězem historicky prvního národního kola pěvecké soutěže Evropské vysílací unie (EBU) s názvem Eurovision Song Contest, známé dříve jako Velká cena Eurovize, se stala rocková kapela Kabát s písničkou Malá dáma. O jejím vítězství rozhodli diváci pořádající České televize, kteří skupině zaslali 28.343 hlasů prostřednictvím SMS zpráv, tedy nejvíce ze všech devíti účastníků národního kola.
Zástupci Česka se letos evropské pěvecké soutěže mohou zúčastnit vůbec poprvé. Vítězstvím v národním kole si Kabát vybojoval postup do semifinále, které se uskuteční 10. května v Helsinkách. Dějištěm finálového večera bude o dva dny později rovněž finská metropole.
"Jsme překvapení, děkujeme všem, co nám poslali hlasy," řekl po vyhlášení výsledků frontman Kabátu Josef Vojtek. "Jediné, co nám trošku hatí plány u Eurosongu, je, že jsme měli jet na šňůru. Budeme to muset nějak zkoordinovat, protože se nám to kryje," konstatoval. Kapela si totiž právě na polovinu května naplánovala začátek turné na propagaci svého nového alba Corrida.
Dalšími účastníky českého národního kola byli zpěvák Petr Kolář, někdejší finalisté televizní soutěže Česko hledá SuperStar Vlastimil Horváth, Petr Bende a Sámer Issa a skupina Lili Marlene. Kabát soupeřil také s romskou hip hopovou skupinou Gipsy.cz a zpěvačkami Helenou Zeťovou a Markétou Poulíčkovou, která se skrývá pod zkratkou L.B.P.
Zatímco v ostatních zúčastněných zemích soutěžilo vždy deset zpěváků a kapel, českého kola se jich zúčastnilo pouze devět. Ze soutěže totiž pro neshody s organizátory odstoupila zpěvačka Helena Vondráčková.
Národní kolo soutěže se konalo v pražském Veletržním paláci a v přímém přenosu jej odvysílala Česká televize. Program večera moderovali zpěvák Jiří Korn a Kateřina Kristelová.
Pořadatelé původně počítali s tím, že čeští uchazeči o semifinále a případně i finále vzejdou z čela aktuálního žebříčku nejprodávanějších desek sestavovaného Mezinárodní federací fonografického průmyslu (IFPI). Oslovené zpěvačky jako Aneta Langerová, Lucie Bílá a Bára Basiková či kapely Kryštof, Wanastovi Vjecy, Mig 21 a Ready Kirken však nabídku na účinkování v soutěži s více než půl století dlouhou tradicí odmítly.
Soutěž se poprvé konala před 51 lety. Uspěla v ní řada později proslulých jmen popové scény, například v roce 1974 do té doby nepříliš známá ABBA s megahitem Waterloo. V roce 1968 zvítězil Cliff Richard a o 20 let později to byla zpěvačka Celine Dionová. Jediným dosavadním českým účastníkem soutěže byl v roce 1968 Karel Gott, který však reprezentoval s písní Tisíce oken (Tausend Fenster) Rakousko.

Od začátku...do teď :)

9. května 2007 v 18:16 ->>Tokio Hotel
Tak to jste je asi ještě neznali...:) Skupina s názvem Devilish se moc neproslavila...(jo tý druhý půlky videa si nevšímejte...zatim jsme u Devilish...xD)
No,jenže pak se přejmenovali,natočili new desku a jejich kariéra začala....xD Stačilo se představit v TV...(20.7.2005)
...a bylo to jasný...:)
Jejich sláva vylítla neskutečnou rychlostí...
Malý úlety musí bejt...xD
O rok později...a Bill s new hárem!!! xD (a taky o tom,co zatim prožili....xD)
A současnost...:)
TH natáčí album Zimmer 483...
A jejich sláva stále stoupá víc a víc...:))
TH získali taky plno cen...krátce: Tokio Hotel ist Beste Band!!! :))

Tom při Leb die Sekunde xD

9. května 2007 v 17:00 ->>Tokio Hotel
Jooo tak ty si borec xD


Bushido o Billovi

8. května 2007 v 21:18
Pravděpodobně myšlený jako vtip ale je to naprostej masakr! Doporučuju přečíst!!!!
___________
Bushido : Když tak mluvíme o BRAVU, myslím, že teď přišel ten pravý okamžik, poslat naši zprávu, co myslíš Kingsize?

Kingsize : No jasně. Jdeme na to.

Bushido : Chtěl bych využít příležitost a vyjít s pravdou ven. Hrozně rád bych se nechal od Billa……..zpěváka Tokio Hotel….… orálně uspokojovat!

Kingsize: To je snad vtip!

Bushido: Myslím to naprosto vážně…

Kingsize: .... Já taky… Okamžitě!

Bushido : Když je v Bravu tak sexy nalíčenej, tak mě to trochu vzruší

Kingsize : Já už sem docela vzrušenej, chlape.

Bushido : Bill je jako takovej malej zkurvenej zženštilej kluk, ne? Rád by sem mu extrémě ublížil...

Kingsize : … taky musí určitě trochu plakat…

Bushido : .....a všechen jeho make-up je mu setře a rozmaže se mu po tváři.

Kingsize : Správně!

Bushido : Takže Bille, jestli tohle čteš. Neměj žádnej strach! Sice to na začátku bude trochu bolet, ale pak to bude v každým případě sranda.

Kingsize : Jednoduše nás navštiv…

Bushido : ....buď u nás v studiu nebo v Kingsizově domě. Kdykoliv jsi srdečně vítán.

Kingsize : nepotkal jsi už náhodou už Billa na Echo Awards?

Bushido : Správně. Vyběhl jsem k chlapcům a jakmile mě uviděli, děsně se mě lekli a jejich bodyguard šel ke mně. Pak jsem Billovi potřásl rukou a jakmile se naše pohledy střetly, okamžitě jsem si řekl: "Tebe bych si dal, chlapče!"

Kingsize: Presně!


Příběh anorektičky

8. května 2007 v 19:04 →Chjo...:(
Před pár lety postihla mentální anorexie 16-letou dívku, říkejme jí Adéla. Adéla pochází z malého horského městečka. Po základní škole začala studovat na gymnáziu. Do té doby se učila výborně a chtěla mít dobré známky i na gymnáziu. Zpočátku měla pocit, že to nezvládne, dennodenně brečela, až ji maminka chtěla přeřadit na jinou školu. Adéla věnovala veškerý svůj volný čas učení. Navíc navštěvovala stále hudební školu. Mimoto se u nás začaly objevovat různé názory na zdravou výživu (bylo to krátce po revoluci). Protože Adéla špatně viděla a zrak se jí stále zhoršoval, začala se řídit podle rad, uveřejněných v jednom časopise. Doporučovalo se omezit bílý cukr, maso, uzeniny a naopak jíst hodně ovoce a zeleniny a navíc k tomu každý den cvičit oční cviky. Adéla se snažila všechny rady dodržovat. Postupně upravila i svůj jídelníček, omezila uzeniny, maso až po čase nejedla maso žádné. Rovněž tak bílý cukr. Sladila pouze medem. Vyhýbala se i bílému pečivu, houskovým knedlíkům a dalším "nezdravým" jídlům. Zdravé výživě věnovala dost času. Stále se učila, neměla žádné kamarádky, nechodila vůbec ven, uzavřela se do sebe, trpěla depresí, každá maličkost ji rozhodila... Během dvou let postupně zhubla až na 29 kg. Původně vážila asi 41 kg při výšce 158 cm. Rodiče si dlouhou dobu ničeho nevšimli, nebo všimli, ale Adéla nic zvláštního nepozorovala. Nemoc zvanou mentální anorexie nikdo v rodině neznal, ani Adéla ne. Stěžovala si na bolesti břicha, nevolnosti, zvláště když snědla něco, co nechtěla nebo toho bylo více. Každý den pravidelně cvičila. Praktická lékařka ji poslala na celkové vyšetření do nemocnice. Tam Adéla strávila týden, žádnou organickou poruchu ji nenašli, zkonstatovali, že trpí mentální anorexií. Ošetřující lékařka se snažila s Adélou domluvit na nějakém jídelním režimu. Adéla se ho snažila dodržovat, odhodlala se i ke svačinám. Dosud totiž jedla třikrát denně a to ještě v přesný čas. Pokud bylo něco, co zrovna Adéla nechtěla, tak nejedla nic. Nebo pokud bylo už pozdě, zvláště u večeře, tak šla spát hladová. Co se týče množství jídla, nebylo zas až tak malé. Pravdou ale je, že často bylo jídlo vynechané a pro tak vyhublé tělo by bylo zapotřebí živin určitě daleko více, než Adéla snědla. Strava navíc byla dost jednostranná, k tomu stres, psychické vypětí, cvičení...
Po týdnu hospitalizace byla Adéla propuštěna s váhou 32 kg (březen 1992). Stravovací režim se snažila dodržovat, neobešlo se to však bez problémů. Adéla si nevěděla rady, jak jíst, když snídá před 7. hodinou, oběd je až ve 14 hodin a večeře kolem 19 hodiny. Měla problém se svačinami.
Co se týče psychického stavu, byla nyní v péči psycholožky, která ji navštívila při pobytu v nemocnici. Adéla měla pocit, že je to konečně člověk, který ji dokáže pochopit, ví, co prožívá. připadala si, jako by se znovu narodila. Za touto psycholožkou pak dojížděla na kontroly. Adéla totiž nechtěla dospět, chtěla být stále dítětem, bála se dospělosti, nechtěla hubnout, ale chtěla být stále stejná. Což se jí do určité míry povedlo. Oba její rodiče jsou obézní a rovněž tak většina příbuzných. I zde by mohla být příčina jejího stavu.
Týdny ubíhaly, Adéla chodila do školy, jezdila na kontroly, ale váha stále stejná. Zhruba po třech měsících jí lékařka z dětské nemocnice domluvila přijetí do nemocnice v Praze, kde se těmto poruchám věnovala jedna lékařka. Adéla byla 1.6.1992 hospitalizována na dětském oddělení ve všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově. Strávila tu celý měsíc. Měla jíst, přibírat. Sestřičky jí každý den zapisovaly vše, co snědla. Zhruba po týdnu, kdy absolvovala všechna možná vyšetření, sama měla chuť jíst a přibírat, aby ji pustili domů. Podařilo se jí za tu dobu dosáhnout 35 kg. Všichni byli rádi a Adélu pustili začátkem července domů. Ještě při první kontrole po 3 týdnech měla 38 kg. Ovšem psychicky na tom moc dobře nebyla. Po té, co se přejedla čerstvého chleba, měla výčitky a nebylo jí příliš dobře, brečela. S tátou si moc nerozuměla, potyčky nastávaly právě při jídle. Maminka ji vždy vyslechla, snažila se ji pochopit. Táta však vždy vybuchnul a zvýšila na Adélu hlas, vynadal jí, ať si nevymýšlí a normálně jí. Prázdniny skončily, začala škola, Adéla doháněla, co zameškala. Váha nahoru už ale nešla. Od rodičů slyšela neustálé hrozby, že ji zase nechají v nemocnici. Bohužel k tomu došlo. 28.září 1992, kdy Adéla jela na kontrolu a váha ukázala pouhých 34 kg, nepomohlo žádné slibování, brečení, nic. Adéla zůstala znovu v nemocnici. Tentokrát to považovala od rodičů za podraz, protože jí nic neřekli, až večer předtím, než jeli do Prahy. Adéla zanevřela na všechny blízké, do jídla se nehrnula, přibírat se jí už tolik nechtělo. Rodiče za ni jezdili, vozili jí ovoce, jogurty a jiné jídlo, taky učení. Čas ubíhal. Uplynuly celkem dva měsíce, než Adélu propustili domů. To už bylo jasné, že asi školu nedožene, že asi přeruší ročník. Její váha dosáhla 40 kg. Nebylo to ale tak stoprocentní. Adéla jezdila zhruba každý měsíc na kontrolu. Jednak do nemocnice kvůli váze a jednak na gynekologii, kde ji léčili hormony. Měla mít aspoň 40 kg. Kolem této hranice neustále kolísala, ale výš nešla. Každé kontroly se bála. Až jednou její lékařka onemocněla a zastupovala ji jiná. Váha nic moc. Na další kontrolu už Adéla nepřijela, chtěla přijet, až bude mít 40 kg.
Po novém roce Adéla přestoupila do nižší třídy, aby se seznámila s novými spolužáky. V podstatě měla půlrok bez klasifikace, ale do školy chodila. I když nemusela, učila se, dokonce psala i písemky. Po prázdninách s novou třídou začala znovu třetí ročník. Zdravotně na tom byla jakž takž dobře, váhově stále stejně. Psychicky nic moc. Nicméně takto přežívala až do maturitního ročníku. Zde se problémy trochu vystupňovaly. Adéla začala jezdit do blízkého města k psycholožce i s rodiči, kde podstoupila rodinnou terapii a lékařka ji nasadila antidepresiva. S tím, že musí přibrat na váze, jinak bude hospitalizována na psychiatrii v Praze. Toho se Adéla hrozně bála. Měla o psychiatrii dost zkreslené představy. Rodinné vztahy se upravily, hlavně vztah s tatínkem. Rodina začala jíst kvůli Adéle společně, tatínek se snažil tolik nekořenit a nesolit. Váha stále nic. Maturita se blížila, Adéle hrozila hospitalizace, podařilo se jí umluvit paní doktorku na ambulantní návštěvy. A tak začala asi v březnu jezdit na ambulantní kontroly na psychiatrii v Praze. Dá se říci, že to Adéle hodně pomohlo. Při jedné návštěvě jakoby se v ní něco zlomilo, najednou dostala chuť přibírat, nebála se a podařilo se jí přibrat na 42 kg. Úspěšně odmaturovala, dostala se na vysokou školu, paradoxně na bakalářské studium výživa člověka. Lékař na psychiatrii jí to moc nedoporučoval. Nicméně Adéla začala studovat v Brně, dojížděla na kontroly do Prahy, později se nechala přeřadit k lékařce do Brna. Byla léčena antidepresivy. Lékařka v Brně Adéle plně vyhovovala a moc jí pomohla, zvláště svým přístupem. Adélu do ničeho nenutila, řekla jí, jak se věci mají, že to záleží jen na ní, jestli chce mít jednou děti nebo ne, že se musí rozhodnout sama. Také absolvovala psychoterapii u psycholožky, ta ale Adéle vůbec neseděla, po čase k ní přestala chodit. Adéla úspěšně studovala a zdá se, že jí studium naopak prospělo, přestala se bát jídla, dozvěděla se, jak se věci ohledně zdravé výživy skutečně mají, uměla si přebrat změť informací, které se všude vyskytovaly. Věděla, co je dobré a co ne. Během studia postupně přibrala až na 50 kg a tuto váhu si dosud drží. Po bakalářském studiu pokračovala na magisterském studiu. Poslední dva roky studia byla Adéla již zcela bez problémů, ani antidepresiva už nebrala. Tehdy začala opravdu žít. Nebyla už tolik melancholická, zasmušilá, dokázala se radovat ze života, občas zašla do kina,...
Závěrem bych chtěla říci, že Adéla úspěšně ukončila vysokou školu, během studia si našla i přítele, který na ní měl a snad stále má velice dobrý vliv, po čase našla i práci a již rok žije se svým přítelem v Praze. Co se týče zdravotního stavu, měla Adéla štěstí, protože nemá žádné trvalé následky, dá se říci, že je zdravá, trpí běžnými problémy jako spousta jiných lidí.
Tak to je jeden příběh anorektičky s dobrým koncem. Bohužel ne každá nebo každý má takové štěstí. Někteří s nemocí zápasí dlouhá léta. Myslím si ale, že při trochu dobré vůle a chtění má šanci se za anorexie dostat každý. Záleží však na mnoha faktorech - na délce onemocnění, na situaci v rodině, na vlivu rodičů, sourozenců, na inteligenci, ...

Fotky new Avril!!!!

7. května 2007 v 21:23
Bže...jsem se trochu zděsila,když jsem to viděla....o_O je to hrůza...srry Avril...

Diplom od Terky :)

7. května 2007 v 21:19 →Od vás...:)
Klásný!!! :)) Kuju.

Nechutná pravda

7. května 2007 v 20:37 →Různý věcičky
Nejdelší tasemnice, která kdy parazitovala v lidském těle, dosahovala délky 35 metrů.



Rekord ve zvracení drží osoba, které se podařilo zasáhnout místo vzdálené 8,23 metru.




Během života vyprodukuje člověk takové množství slin, že by jím až po okraj zaplnil standardní plavecký bazén.



Po použití záchodu si ruce nemyje polovina žen a devadesát procent mužů.



V denně používané mycí houbě se nastřádá více bakterií než na toaletě.



Eskymácké matky léčí nachlazené potomky tak, že jim ústy vysávají z nosu soply.



Apetitu rozhodně neprospěje ani zjištění, že za jediný rok každý spáč nevědomky spolyká čtrnáct brouků.



Způsob, jejž staří Římané doporučovali všem, kteří si chtěli uchovat čistý a zdravý chrup, zněl - používat rozmělněné myší mozečky.



Milovníky rychlého občerstvení zřejmě příliš nepotěší, že ročně v oblíbené stravě průměrně zkonzumují také až 12 chlupů z cizích ohanbí.



V libře másla z burských oříšků se nachází až 150 částeček z těl brouků a v průměru do pěti krysích nebo myších chlupů.



V lidském těle se vyskytují více než dvě stovky rozmanitých živých organismů. osmdesát v ústech, většina zbylých dlí ve střevech.



Lidé se potí pod každou paží jinak. U praváků se sekret hromadí hlavně v levé podpažní jamce a obráceně.



Pokud někdo přijde stětím o hlavu, jeho mozek je schopen pracovat nejméně dalších patnáct vteřin.



Vůdce Hunů Attila nezahynul, jak se traduje, na následky zranění utrpěného v boji, ale utopil se ve vlastní krvi, jež se mu spustila z nosu.



Londýnské parky jsou ročně zkrápěny více než 4,5 miliónu litrů psí moči.


Chceš spřátelit?

7. května 2007 v 20:24 →Spřátelené blogy
Chceš spřátelit?? Jestli jo,stačí napsat...;-)

Chceš návrat TH do ČR? Tak čti!!!!

7. května 2007 v 18:20 ->>Tokio Hotel
Taky chceš, aby se Tokio Hotel vrátili? Myslíš si, že proto nemůžeš nic udělat? Ale ano, můžeš! Podepiš petici! Pošli své jméno (příjmení) a pokud máš, tak i blog. Posílej na mail: th.petice@seznam.cz. Udělej všechno proto, aby se vrátili a doufej s námi, že přijedou!
PS:Kopírujte dál!!!!!!!