Byla jednou jedna malá holčička, která měla hnědé vlasy a zelené oči. Rodiče ji neměli rádi, ale babička ano. Těsně před svou smrtí jí ona babička darovala plyšového medvěda s tím, že budou vždycky spolu. Tenkrát byly holčičce 3 roky. Méďa se stal jejím mazlíčkem. Nosila ho pořád u sebe, chovala a objímala ho a svěřovala s každým tajemstvím. Byla s ním, když ji rodiče bili. Byl její jediný kamarád. Střežila ho jako oko v hlavě. Roky plynuly a méďa byl ošuntělý a opelichaný. Holčička ho nadále měla stále u sebe. Věřila, že ji chrání a má rád.Nosila ho i do školy. Ostatní děti se jí posmívaly. Učitelé vrtěli hlavou a nechávali to být. Byla na méďovi závislá. Nenechala nikoho, aby se ho dotkl. Roky plynuly. Holčičce bylo 11 let. Člověk by řekl, že ji dětská láska k méďovi opustí a plyšová hračka se stane dekorací v pokoji. Nestalo se tak. Holčička "utíkala" k méďovi. Tiskla svou tvář k jeho "srsti" a plakala do něj. Jednoho dne zjistila, že méďa není v posteli. Právě se vzbudila. Začala panikařit a méďu hledat. Nikde nebyl. Brečela a rukama si držela kolena. Posbírala se a šla do kuchyně. Tam byla matka a držela v ruce méďu. Holčičce se rozzářily oči. "Můj méďa!" - "Nic ti nedám, ta prašivá hračka musí z domu!" - "Ne! Mami! Prosím!" Matka se uchechtla "tebe budu zrovna tak poslouchat, fracku jeden". Holčička méďu nadevše milovala. Zkusila ho mámě vytrhnout. Matka jí dala pohlavek a vyhodila medvěda oknem. Jakmile to holčička uviděla, bezmyšlenkově skočila za ním.
Komentáře
Ahoy...U mě na blogu máš diplom za bleskovku v rubrice ..:Bleskovky:.. článek ×Přehled× papa
hmmm...hustééé....takovýýý smutny:-(((